25.5.2022 | Svátek má Viola


POLITIKA: Nedávejme jim tu šanci

22.1.2022

Korespondenční hlasování otevírá dveře volebním podvodům

Před časem jsem někde četla, že korespondenční hlasování má prý „zlepšit“ demokracii. Ta ale nepotřebuje „zlepšovat“, ale především ochraňovat. Třeba před takovými nápady na „zlepšení“, jako je právě korespondenční hlasování...

Když na sklonku roku 2020 proběhly v USA prezidentské volby, objevila se celá řada podezření, že bylo s hlasy manipulováno. Přičemž čachry s těmi korespondenčními byly jedním z často uváděných způsobů těchto machinací. Přestože soudy později podezření nepotvrdily, jistá pachuť a nedůvěra ve férovost amerických prezidentských voleb po nich zůstala.

To, že „volby na dálku“ přinášejí řadu úskalí, prohlásili v reakci na tato podezření i někteří čeští politici. Například současný premiér a předseda ODS Petr Fiala nebo předseda SPD Tomio Okamura (zde). Nicméně existují i zastánci tohoto způsobu hlasování, kteří by jej rádi zavedli i v Česku. Zatím při volbách do Poslanecké sněmovny a pouze pro voliče, kteří se v době jejich konání nacházejí v zahraničí. Vloni v říjnu se jim podařilo prosadit v Senátu přijetí návrhu příslušné změny volebního zákona (v plném znění zde) a ten teď čeká na projednání poslanci.

Jak by to mělo celé fungovat? Zájemce o korespondenční způsob volby by musel požádat příslušný zastupitelský úřad o vydání písemností, které pro její provedení potřebuje. Buď osobně, nebo prostřednictvím svého zplnomocněného zástupce, případně přes datovou schránku. Před samotnou volbou by mu byla zaslána doručovací obálka, identifikační lístek a úřední obálka. Hlasování by pak probíhalo tak, že by si volič ze stránek Ministerstva vnitra vytiskl hlasovací lístek uskupení, kterému by chtěl dát hlas, na něm by eventuálně kroužkováním přidělil hlasy preferenční, pak by jej dal do úřední obálky, podepsal identifikační lístek, obojí by vložil do doručovací obálky, tu zalepil a odeslal poštou příslušnému zastupitelskému úřadu. Tam by ji členové volební komise před zahájením sčítání rozlepili, zkontrolovali, zda obsahuje podepsaný identifikační lístek, a pokud ano, tak by úřední obálku s hlasovacím lístkem zalepili a vhodili do volební urny. Samotné sčítání hlasů a jejich vyhodnocení by pak probíhalo již standardně.

Na první pohled je zřejmé, že tento postup má několik problematických stránek. Jednak je jím zpochybněn samotný princip tajnosti volby a to, že každý občan volí přímo. Nelze totiž zaručit, že do takového hlasování nebude nikým zasahováno. Princip tajnosti volby je pak zpochybněn i tím, že nezalepenou úřední obálku dostávají do rukou členové volební komise spolu s identifikačním lístkem, a mohou tedy zjistit, jak který volič hlasoval. Není zkrátka nad klasický způsob provedení volby, kdy člověk zajde za plentu, kde vybere uskupení, kterému dává svůj hlas, případně zakroužkuje ty kandidáty, které by ve sněmovně obzvláště rád viděl (nebo aby v ní jiné naopak neviděl), hlasovací lístek vloží do obálky a tu vhodí do urny. Tím je zachována tajnost volby, protože nikdo nemá šanci zjistit, jak kdo hlasoval. A je zaručeno i to, že jde o volbu přímou. Za plentou je totiž každý sám, takže je zřejmé, že volí opravdu on.

Zastánci korespondenčního hlasování obvykle argumentují, že tímto způsobem bude umožněno volit většímu počtu našich občanů pobývajících v zahraničí. Nebudou totiž muset vážit často dalekou a komplikovanou cestu do volební místnosti, která je zpravidla zřízena na našem zastupitelském úřadě v dané zemi. Tato argumentace však dostává vážné trhliny, pokud si uvědomíme, co všechno by musel takový člověk udělat, aby opravdu korespondenčně hlasovat mohl. Jedinou metodou, při které by opravdu nemusel nikam jezdit, je totiž podat žádost přes datovou schránku. Tu však má zatím jen malá část našinců. Přestože jejich počet roste, je jich stále jen něco přes 300 tisíc (zde).

Ti ostatní by pak na zastupitelský úřad museli tak jako tak kvůli tomu, aby tam mohli o korespondenční způsob hlasování požádat. Nebo by museli k podání žádosti někoho zplnomocnit. Taková plná moc však musí být úředně ověřená, což není v případě dlouhodobého pobytu v zahraničí úplně triviální. Buď si musí dotyčný pro její ověření zajet do Česka, nebo může využít služeb místního notáře. Tomu ale musí předložit úředně ověřený překlad dané listiny (tedy plné moci) z češtiny do jazyka dané země a našemu úřadu pak zase úředně ověřený překlad ověřovací doložky do češtiny (zde). Není to zkrátka záležitost na jedno odpoledne a člověk se u toho dost naběhá a najezdí. Pravda, někdo to může oběhat za něj a připravit mu všechno až pod nos. Bude za to ale nejspíš něco chtít. Třeba pro někoho hlasovat.

Korespondenční hlasování zkrátka nezaručuje, že by byly takové volby tajné a přímé. Nehledě na to, že otevřeně svádí k volebním podvodům. Říkáte si, že těch hlasů ze zahraničí není zase až tak moc, aby to mohlo volby zásadně ovlivnit? Pravý opak je pravdou. V zahraničí totiž dlouhodobě žije asi čtvrt miliónu našich občanů (zde), přičemž loňských voleb do Poslanecké sněmovny se jich zúčastnilo pouze něco přes 13 tisíc (zde). Pokud by se tedy podařilo u Čechů žijících v zahraničí zavedením korespondenčního hlasování dosáhnout alespoň poloviční volební účasti jako u našinců v tuzemsku (tedy asi 30 %), tak se nám tu najednou objeví kolem 80 tisíc „volných“ voličů. Vzhledem k tomu, že v celém Česku jich k volbám chodí mezi 5 až 5,5 milióny, znamená to, že by ze zahraničí přišlo asi 1,5 % hlasů. A ty už dokážou s výsledky docela zamávat. V případě těsných voleb mohou určit jiného vítěze, nebo dostat do sněmovny někoho, kdo by jinak skončil těsně pod čarou, a tím podstatně změnit rozložení parlamentních sil.

Proto není divu, že velkým propagátorem korespondenční volby je třeba TOP 09 (zde), která se téměř každé volby strachuje o překonání 5 % hranice pro vstup do sněmovny. Tedy pokud se jí zrovna nepovede k někomu přilepit. V Senátu se k ní připojili i politici dalších stran a hnutí současné vládní koalice (zde). Nicméně jejich vládní kolegové vyjádřili stanovisko odmítavé, přičemž návrhu kromě formálních nedostatků vyčítají především právě to, že se tím poruší princip tajnosti volby, dále že nelze zaručit, zda zaslaný hlasovací lístek je opravdu volbou daného občana, a že tím vzniká nebezpečí možné manipulace s hlasy. K pokusu projednat senátní návrh ve sněmovně pak došlo před několika dny. Jednání bylo sice zatím zablokováno (zde), ovšem je to pouze odklad, a na hlasování tedy dříve či později dojde. Nezbývá než doufat, že vládní poslanci svoji vládu v odmítavém stanovisku podpoří a neotevřou tak volebním podvodům dveře dokořán.

Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová před časem prohlásila, že „korespondenční hlasování je hrozba jen pro ty, kteří to s demokracií nemyslí vážně“ (zde). Troufám si její výrok mírně parafrázovat:
Korespondenční hlasování je šance pro ty, kteří to s demokracií nemyslí vážně.

Nedávejme jim ji...

Převzato z blogu se souhlasem autorky



Českých písniček pro děti je málo! Pusťte jim tuhle o rybičkách
Českých písniček pro děti je málo! Pusťte jim tuhle o rybičkách

Také jste radši, když si děti oblíbí hezkou českou písničku místo nějaké v angličtině? Pak se vám rozhodně bude líbit tahle rybičková písnička od...