I kdybychom měli tu nejlepší vládu na světě, neobejde se bez silné a kompetentní opozice. Nejen kvůli kontrole, ale i pro vyvažování stranicko-politického systému. Ve sněmovně navíc koalice udělala během července několik chyb, které mohly nechat opozici vyniknout. Příliš toho nevyužila. Překvapuje to zejména u zkušených ODS a TOP 09.

Nejvýraznějším poslancem byl v minulém týdnu Marek Benda. S doktorátem nedoktorátem z plzeňských práv nabyl i prořízlou pusu, kterou využil jak při debatě nad služebním zákonem, tak v diskusích o adopci dětí z dětských domovů homosexuálními páry. Občanský demokrat Benda perlí, kudy chodí.

Když se Jiřímu Dienstbierovi z ČSSD vysmívá, že je „ministrem bez práce“, mnozí mu to ještě tolerují – člen vlády obtěžkaný legislativou a lidskými právy sice jede jako fretka, leč i někteří jeho kolegové mu vyčítají, že občas investuje energii do druhořadých problémů.

Ovšem televizním bonmotem na adresu dětských domovů se Marek Benda opravdu vyznamenal: podle něj tam „žádné použitelné děti v reálu nejsou“. Myslel prý nepoužitelnost k adopci. Jenže první slovo platí, druhé leze z gatí. Příště než cokoli řekne, ať raději napočítá do desíti.

Totéž platí o Bendově stranickém šéfovi Petru Fialovi, a to dokonce i v psané podobě. Citujme z jeho nedávného článku v deníku Právo: „Úředníci tu nejsou proto, aby byli chránění před zlými politiky. Jsou-li totiž dokonale chráněni před politiky, jsou také chráněni před občany. Jenomže smyslem státní správy naopak je služba občanům.“ Tolik pan Fiala.

Vychází vám ze sofistiky o ochraně a službě něco jiného, než že by úředníci měli sloužit i politikům? Šídlo v pytli neutajíš a ODS nezměníš, pomyslí si ti, pro něž již léta jsou občanští demokraté jako švestka: měkký modrý obal a tvrdá nestravitelná pecka uvnitř. Kdo ví, proč z ní všichni ti Koukalové, Janečkové, Jančíkové či Vojířové prchají k novým formacím…

Sledujeme jistý paradox. Na jedné straně se snaží Petr Fiala ODS personálně a ideově očistit, stmelit a učinit důvěryhodnější, na straně druhé nasedají občanští demokraté na vlnu laciných a povrchních postojů. Kam se například v debatě o služebním zákonu poděla jejich posedlost vzory z britských ostrovů?

Zklamáni musejí být i příznivci TOP 09. Předseda Karel Schwarzenberg se ukazuje jen sporadicky. Čím víc touží věnovat podzim života nikoli parlamentním svárům, ale cestování a vůbec příjemným věcem, tím je viditelnější Miroslav Kalousek, který připomíná Sněhurku obklopenou sedmi trpaslíky: většina poslanců TOP 09 mu totiž nesahá po kotníky.

Kalousek plánuje, káže, válčí, a když odjede na dovolenou, jak tomu bylo v předchozích čtrnácti dnech, partaj usne. A s ní klidně i megabubák sněmovních obstrukcí.

Zato se otřásá základna schwarzenbergské noblesy, Praha. Primátor Tomáš Hudeček neví, které plameny hasit dřív, a za jeho zády brousí dýky nenasytní technologové moci. Jenže pokud časem TOP 09 ztratí sem tam ironizovaný „pravdoláskovní étos“, podlehne pragmatismu a cynismu, může přijít o výraznou část svých podporovatelů především z humanisticky orientovaného prostředí.

Opozice je nyní, řečeno s Markem Bendou, prakticky nepoužitelná. A to není dobře. Už jenom proto, že o to snáze se opoziční role ujímá Andrej Babiš s hnutím ANO. Opravdu, dokáže obojí: být fakticky ve vládě, avšak rétoricky v opozici.

Tento model nemůže dlouho fungovat. Tím spíš potřebujeme ve vládě i opozici zodpovědné strany, které jsou programově ukotvené, nepopulistické a ve své politice vypočitatelné.