Kandidátní listiny pro podzimní volby do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu jsou uzavřeny a řádně podány. Voliči tak mohou přemýšlet, které partaji a které osobnosti svěřit důvěru. Ačkoli je nabídka tradičně pestrá, rozhodování je vzhledem k politické mizérii stále složitější.

Předpokládám, že v krajských volbách obě největší strany, ČSSD a ODS, oslabí a posílí naopak komunisté, malé a nové strany a kandidátky nezávislých. V drtivé většině krajů (možná dokonce ve všech) sice vyhraje ČSSD, ale méně přesvědčivě než před čtyřmi lety, a bude muset pružně vyjednávat o koalicích. Dá se čekat, že se pokusí mnohem intenzivněji vtáhnout do správy krajů KSČM.

Zajímavý bude osud Strany práv občanů - zemanovců: nebýt prezidentské volby uspěla by tato formace jen stěží, tentokrát ji ale všudypřítomný Miloš Zeman nahoru skutečně táhne. Je sice docela možné, že se SPOZ opět zastaví před branami krajských zastupitelstev, nicméně situace je dynamická a může se každou chvíli změnit.¨

Závažným trendem je dlouhodobé oslabování ČSSD. Nejde jen o stíhaného poslance Davida Ratha, ale i o pověst mnoha dalších hejtmanů. Někde sociální demokracie ztrácí právem, jinde ji nahlodávají mediální kampaně. Je zajímavé, jak často se dnes hlavní proud sdělovacích prostředků při kritice ČSSD odvolává na oranžové rebely či rovnou dezertéry Jaroslava Palase a Vladimíra Drymla, tedy na osoby, které ještě nedávno byly u pražských novinářů bezmála za nepřátele lidstva. A ani sama sociální demokracie svoji pozici nezpevňuje: část jejích politiků bezmála vychvaluje SPOZ jako úctyhodné béčko ČSSD, další vedou regionální žabomyší bitvy, pryč se trousí schopní lidé jako senátorka Jiřina Rippelová… Sociální demokraté přitom budou obhajovat 280 ze 675 krajských mandátů a všech třináct hejtmanských postů.

Na druhou stranu, pro ČSSD budou klíčové až volby sněmovní - a do těch je ještě času dost. Volby do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu lze tudíž považovat za jakousi generálku. Neúspěch ČSSD by ruku v ruce oslabil všechny oranžové lídry včetně Bohuslava Sobotky, Michala Haška či Jiřího Dienstbiera. A protože nikoho jiného sociální demokracie v záloze nemá, nečekal bych žádné větší zemětřesení.

U ODS to je jiné, tam nespokojenost s Petrem Nečasem houstne a může zajímavě vyústit už na podzimním kongresu. Jakkoli ji on neutralizuje příměřím s regionálními kmotry, členská základna je z celostátní politiky a stylu koaličního vládnutí velmi roztrpčená.

Podzimní volby rozhodnou o vztahu TOP 09 a STAN. Dá se vycítit, že starostové začínají být na některé politiky a stanoviska TOP 09 alergičtí. Rozložení tohoto tandemu by oslabilo obě části, zejména ale skupinu kolem Miroslava Kalouska, připravenou vládnout kdykoli s kýmkoli. Zatímco se donedávna zdálo, že TOP 09 je bez ničivých afér a na pravici může ODS předstihnout, dnes není její stav o nic lepší než modrého týmu.

Věci veřejné čeká první část politického pohřbu, druhá přijde ve sněmovních volbách. Dá se ale tušit comeback lidovců, především v pro ně typických krajích na Moravě a východu Čech. Zelení naopak svoji pozici zatím neupevnili a případný návrat Martina Bursíka je sotva posune vpřed. Jejich nadějí jsou jen někteří zajímaví senátorští kandidáti, leckdy nominovaní ve spolupráci s jinými subjekty (KDU-ČSL a ČSSD).

Obecně bude zajímavé sledovat povolební mezipartajní rozhovory v krajích a také vyjednávání před druhým kolem senátních voleb. To mnohem lépe poskytne vhled, "kdo" v české politice "s kým" a "za kolik". Zatím to ale vypadá na pokračující dezintegraci napravo i nalevo: velké strany jsou oslabeny a důvěra v malé je – zejména po zkušenosti s Věcmi veřejnými – omezená a podmíněná.

Podzimní volby tak sice o vývoji české politiky mnohé prozradí, sotva ji však zachrání.

NašiPolitici.cz