Není nad přitažlivost jednoduchých populistických hesel říznutých xenofobií či rasismem. Komunální politici jimi zakrývají svoji neschopnost a většinový volič si libuje, jak konečně někdo dostal odvahu popsat problém, který je tabu. V Mostě se kandidát sociální demokracie dost nesmyslně táže, proč by měl litovat, že je ve svém domově národnostní většinou. Vedení ČSSD vyzvalo ke stažení sloganu a ve stručné analýze připomnělo, že nejčastější primární příčinou takzvaného problémového chování příslušníků některých menšin je jejich sociální vyloučení a propad do pásma chudoby. V něm po čase ztrácí návyky a vůli po opětovném důstojném začlenění do společnosti. Morálním úkolem odpovědných politiků je chudobě a sociálnímu vyloučení všemi dostupnými prostředky bránit a získávat pro takovou politiku většinovou společnost jako svého spojence.

Slova se však mluví a voda teče. Místopředseda mostecké sociální demokracie Josef Tancoš se nechal slyšet, že možná dojde ke změně textace kritizovaného plakátu, leč obsah sdělení hodlá zachovat. A jsme zase u té přitažlivosti. Je platná od Mostu přes Prahu až po Karvinou. Komunální politici předkládají emocionální výkřiky místo toho, aby situaci v dané lokalitě řešili. Nikoli postihy a odsuny, ale pěkně od Adama. Četná občanská sdružení a neziskové organizace by jim jistě rády byly nápomocny. Jenže to by od starostů a zastupitelů vyžadovalo přemýšlení, práci a nejspíš i peníze. Provolávat líbivá hesla je nepoměrně snazší. A stojí to i za cenu konfliktu se stranickými centrálami.

Žádná demokratická partaj nehovoří ve svém základním programu o nepřizpůsobivých, o ghettech, o perzekucích vybraných skupin. Naopak podtrhována bývá společenská soudržnost a solidarita. Místní stranické buňky se naučily dodržovat jednotnou grafiku volebních kampaní, ovšem klíčovými programovými dokumenty leckdy zůstávají netknuty. Seriózní politické subjekty by se pak neměly ostýchat odrodilé organizace exemplárně rušit a zdivočelé jedince vylučovat. Příkladem by mohla jít sociální demokracie. V ní by měli tušit, jak může být v dobách hospodářské krize krátká cesta od ztráty zaměstnání přes úřady práce třeba až mezi bezdomovce a další sociálně vyloučené.

Psáno pro ČRo1