Rostoucí popularita současného ministra kultury je nejspíš úměrná rostoucí nostalgii po starých dobrých časech. Už zase to s námi soudruzi začínají myslet dobře. Pan ministr zvýšil příděl státních peněz na kulturu a na www stránkách ministerstva se zájemce o podporu nevládních kulturních aktivit dočte:

Projekty předložené do grantových řízení posuzují grantové komise složené z odborníků pro danou oblast v souladu s Příkazem ministra kultury č. 14/1999 zpravidla do konce měsíce února roku v němž se grant - dotace ze státního rozpočtu uděluje.

No, a máme konec března, žadatelé čekají a místo vyrozumění o rozhodnutí o přidělených grantech dorazil vydavatelům nonprofitních periodik dopis, za který by se nemusel stydět blahé paměti Ústav pro kulturně výchovnou činnost (ÚKVČ), proslulý před 20 lety svými sabotážními akcemi vůči o nezávislost se pokoušejícím občanským kulturním aktivitám.

Ministerstvo žadatelům o dotace píše:

Vážený pane,
obracím se na Vás s žádostí o spolupráci při výzkumu čtenářů vybraných časopisů v oblasti kultury, podporovaných Ministerstvem kultury ČR. Výzkum pro Ministerstvo kultury provádí Katedra teorie kultury (kulturologie) Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Cílem je zjištění postojů stávajících čtenářů těchto časopisů k nim, jejich očekávání od těchto časopisů, využití v praxi a eventuální zábrany v optimální apercepci.

Vaše spolupráce bude spočívat v odeslání některých základních informací o Vašich předplatitelích, a sice:

- název/jméno předplatitele;
- jméno a příjmení kontaktní osoby;
- město, ve kterém sídlí;
- telefon;
- e-mailová adresa.

Tyto údaje zašlete, prosím, ve formátu MS Excel (*.xls) na e-mailovou adresu: prislusny.referent@mkcr.cz nebo na disketě či CD na adresu MK, odbor umění a knihoven - Příslušný Referent, Maltézské nám 1, Praha 1 - nejpozději do 31. března letošního roku. Budete-li mít nějaké dotazy technické povahy, obraťte se přímo na spoluřešitele výzkumu Dr. Pavla K…, tel: 602 xx xx xx..

Ze získaných databází bude proveden náhodný výběr respondentů výzkumu, kteří budou osloveni e-mailem a telefonem s prosbou o vyplnění stručného elektronického dotazníku na přístupného pouze na speciálně zřízené webové adrese.

Závěrečná studie bude k dispozici na Ministerstvu kultury.

Děkuji Vám za spolupráci.

S pozdravem

Mgr. Pavel Hazuka, v.r.
ředitel odboru umění a knihoven

I když odmyslíme ne právě přívětivý tón této pozoruhodné žádosti, nelze si nevšimnout, že její obsah se poněkud vymyká právnímu rámci, ke kterému jsme se, zřejmě k nelibosti pana ministra a jeho servismanů, klopotně dopracovali po 10 letech od vypuštění vedoucí úlohy Strany z Ústavy. Publikované právní názory se shodují, že účastnické adresy, tj. telefonní čísla a emailové adresy, jsou chráněnými osobními údaji ve smyslu zákona 101/2000 Sb.. Ostatně pan premiér, kterému pan ministr se svým pravicově křesťansky sociálním cítěním tak oddaně slouží v předvolební turbulenci, osvíceně sdílí tento právní výklad - jinak by asi nepodával trestní oznámení na Standu Pence, když na Czechteku zveřejnil jeho telefon. Ochrana se ale, zdá se, netýká těch občanů, kteří tyjí z kulturních grantů a kupují si dotované časopisy za přijatelnou cenu. Přeci jen je jejich optimální apercepce a využitelnost dotovaných časopisů v praxi pro stát, tak svědomitě pečující o kulturní rozvoj, o něco přednější, než mlhavé ústavní právo na soukromí.

Naštěstí sociální demokracie moudře nepřipustila reformu hmotného trestního práva. Kdyby totiž už převládlo formální pojetí trestného činu, nebylo by z kvalifikace: pokus pana magistra Hazuky o neoprávněné nakládání s osobními údaji, úniku. Na rozdíl od Standy Pence, který těžko nabyl Paroubkovo mobilní číslo v souvislosti s výkonem veřejné správy, by znaky této skutkové podstaty podle §178 byly na ministerstvu, které cosi shromáždí a předá nějaké katedře, naplněny bezezbytku a odsouzení by se stalo nevyhnutelným. Přimlouval bych se v tom případě za zákaz činnosti až na tři léta, nejlépe pro celé ministerstvo.

Z pohledu žadatelů o granty, kteří už druhý měsíc vydávají svá neoptimalizovaná periodika na dluh, je to ovšem svízelná situace. Bude jejich žádosti vyhověno, když se odmítnou na přípravě trestné činnosti podílet? Starý dobrý trestní zákoník, zachovaný nám i pro léta následující, umí tuhle situaci pojmenovat. Právních fines neznalý občan by řekl §235 vydírání, ale možná to bude spíš §237 útisk. Tak či onak, tady už se zákazem činnosti nevystačíme. U trestných činů proti svobodě zákon nepřipouští než kriminál. Snad proto si ÚKVČ blahé paměti, když potřeboval nějaký adresář, aby mohl zjišťovat postoje a vůbec všelijak prudit ty podivné čtenáře, kterým nestačí institucionalizovaná periodika, raději obstaral plus-minus legální příkaz k domovní prohlídce u vydavatele a seznam odběratelů nechal prostě zabavit. Tak schválně, kdy na to soudruzi z odboru umění zase přijdou.

23.3.2006