Začnu citátem ze závěru ukázky: "Komunistická výhoda spočívá v tom, že její představitelé jsou většinou nezkorumpovaní. Není tomu tak proto, že by byli nezkorumpovatelní, ale proto, že je nikdo korumpovat nechce, protože by z toho neměl žádnou výhodu". A kousek dále: "Protože je však k moci nikdo nezve - a tolerance vládnoucí strany není přímým podílem na moci -, mohli by komunisté působit jako přísní strážci mravů, horlící proti korupci a klientelismu. Tím by nejenom přispívali k odhalení poněkud špinavého zázemí pravicových stran, ale vytvářeli i tlak na pravicově zkorumpovanou skupinu sociální demokracie".

Miloš Zeman tedy v dnešních komunistech vidí opět jakési bytosti z jiného světa. Nejprve se musím pozastavit nad první částí Zemanova výroku o komunistech. Není pravdou, že komunisty nechce nikdo korumpovat. Praktický život svědčí o pravém opaku. Komunisté dnes již vedou i některé větší radnice, jsou v městských radách, jsou v krajských zastupitelstvech. Tam všude se již výraznou měrou podílejí na výkonné moci. O jejich hlasy je zájem a tento zájem vylučuje, aby platilo to, co Miloš Zeman tvrdí. Zcela bez obav, že střílím vedle, považuji situaci komunistické strany a jejich představitelů rovnocennou všem ostatním parlamentním stranám. Tím, že se komunisté podílejí na politických obchodech, k nimž je na celostátní úrovni vybízí ČSSD, se stávají velmi cennými spojenci. Jako ilustrativní případ lze z poslední doby považovat vytvoření parlamentní komise k privatizaci chemického průmyslu - tj. mimo jiné ke kauze "pět českých na stole". Předsedou této komise byl zvolen komunista Hojda a činnost této komise byla před několika týdny ukončena s tím, že nebylo zjištěno nic nezákonného. Zbývá otázka, zda proto, že se nic nezákonného skutečně nestalo, nebo proto, že cílem zřízení komise bylo pouze tento závěr potvrdit. Jak známo, premiér Paroubek byl proti zřízení této komise a teprve po několika dnech se za zřízení komise postavil. Pochybnosti proto právem přetrvávají.

Další zásadní zjištění o Zemanově současné politické orientaci je jeho teze o "špinavém zázemí pravicových stran" a další o "pravicově zkorumpované skupině sociální demokracie". Tím se pan Zeman vybarvil velmi zajímavým způsobem. Jednak se snaží čtenářům své knihy podsouvat, že ke korupci jsou náchylní pouze pravičáci, zatímco levice je téměř bezchybnou ukázkou morální čistoty. Tak tomu ale jistě není. Pokud je mi známo, byl to právě Miloš Zeman, který si za své nejbližší spolupracovníky vybral lidi typu Grosse, Špidly, Svobody apod. Pokud jimi dnes opovrhuje a obviňuje je ze zrady sociálně demokratického programu, je to svým způsobem doznání toho, že si své nejbližší spolupracovníky vybíral špatně. A Ivo Svoboda, ministr financí první Zemanovy vlády, zůstává bezkonkurenčně prvním právoplatně odsouzeným ministrem Česka.

Měli bychom se však zamyslet nad Zemanovou politickou minulostí, pokud se máme vážně zabývat jeho povolebními prognózami po volbách v letošním roce. Po krizi uvnitř ODS, vrcholící na podzim roku 1997 rozpadem menšinové koaliční vlády, v následných mimořádných volbách dosahuje ČSSD vedená Milošem Zemanem prvního volebního vítězství. I když ve volbách v roce 1998 získávají pravicové strany nadpoloviční většinu, postoj Unie svobody žádající odstavení Klause od moci a odmítání té samé strany vstoupit do koalice s ČSSD a KDU-ČSL vede vyjednávání o nové vládě k nečekanému rozuzlení. Klaus se Zemanem se dohodnou na vytvoření menšinové vlády ČSSD s podporou ODS. Toto politické uspořádání, pro které se vžije termín "opoziční smlouva" či pejorativně "oposmlouva", vyřadí ze zásadních rozhodování dvě menší středopravicové strany US-DEU a KDU-ČSL. Zásadním kritikem tohoto uspořádání se stane zejména prezident Havel a vzniká protioposmluvní koalice středopravicových stran pod názvem "Čtyřkoalice", která v určité fázi mezi roky 2000 až 2001 získává kolem 30% předvolebních preferencí. Jak známo, dohoda o spolupráci ODS a ČSSD po volbách 1998 byla naplněna jen zčásti. Byla naplněna zcela v tom, že ČSSD získala vládní moc. ODS a ČSSD potom prosadily v parlamentu nový volební zákon k volbám do poslanecké sněmovny, který získal více většinových prvků. Tento zákon byl ale Ústavním soudem zrušen a tím se naděje tvůrců opoziční smlouvy na změnu volebního zákona nenaplnili. Právě Zemanova ČSSD přispěla k vytvoření podmínek pro korupci a klientelismus. Tím naprosto popřela své předvolební sliby o tom, že vyčistí státní správu od korupce (předvolební sliby o akci "Čisté ruce"). Byla to Zemanova vláda, která zahájila s velkým humbukem výstavbu dálnice do Ostravy, aby ji další vláda Vladimíra Špidly zastavila jako "nevýhodnou" a plnou nejasností.

Miloš Zeman jako bývalý praktický politik proto nemůže počítat s tím, že jeho nynější názory nebudou konfrontovány s jeho minulou politickou praxí. Jeho zásadní chybou je to, že korupci a klientelismus přiřazuje pravici a ty členy ČSSD, které se tohoto jednání dopouštěli a dopouštějí, řadí automaticky k "pravici" v ČSSD. Přitom korupce a klientelismus není vázán na politický světonázor, ale na možnost rozhodovat. Pokud komunisté drželi v našem státě politický a tím i mocenský monopol, byli to právě oni, kteří o korupci a klientelismu věděli své. I tehdy se hrálo o výhody ekonomické i čistě osobní. Vždyť i z dnešního pohledu taková samozřejmost jako cestování (tehdy na tzv. kapitalistický západ) byla za dob komunismu záležitostí korupce, v "lepším" případě protekce. A není nejlepším příkladem za všechny, který demonstruje, že korupce není vázána na politický směr, aféra Michala Krause - levičáka par excellence- zapojeného do podivného obchodu v Africe?

Miloš Zeman zůstane jistě výraznou osobností naší polistopadové éry. Nezanedbatelným podílem vytvářel dějiny českého státu po roce 1992. Jeho kniha bude jistě dalším čtenářským bestsellerem. Bez jakýchkoli rozpaků a vytáček si však osobně přeji, aby se jeho vize uspořádání po volbách 2006 nenaplnily. Jedinou možností pro ČSSD jak se zbavit "pijavic a parazitů", které se ostatně přisají na každou úspěšnou stranu, je odchod do opozice. Na rozdíl od Miloše Zemana si myslím, že právě vítězství pravice je nadějí pro tento stát. A ostatně právě kvůli tomu, kam bude český stát směřovat, půjdeme v červnu k volebním urnám.