Premiér Topolánek, vyznačující se mimořádnou shovívavostí vůči svým ministrům z koaličních stran, si oblíbil rázná gesta v momentech, kdy toho osobně příliš neriskuje. Ve sněmovně třeba myje hlavu opozici jako přísný, lehce hysterický učitel, až se poslankyně Orgoníková urazila a žalovala Klausovi (nic jí to nebude platné). Nešetří gesty ani na mezinárodní scéně: naposledy se to projevilo při přípravě deklarace k padesátému výročí Evropských společenství, přijaté v neděli na berlínském summitu unie pod patronací německé kancléřky Merkelové.

Skutečnost, že němečtí organizátoři do poslední chvíle tajili přesné znění deklarace, ze všech 26 partnerů hostitelské země rozlítila doběla jen premiéra Topolánka, který do Berlína ještě v průběhu minulého týdne zasílal rozhořčené vzkazy. Pár týdnů předtím si polský prezident Kaczynski, nejzarytější z obhájců národních zájmů mezi státníky unie, s podporou Britů u Merkelové vymínil, že v textu nebude zmínka o euroústavě, načež jí veřejně přislíbil svou podporu a bylo vymalováno.

Zato Topolánek vydal ještě ve čtvrtek prohlášení, kde uvedl: „…pokud bude v textu (deklarace) zmínka o tom, že do voleb do Evropského parlamentu v roce 2009 mají být obnoveny základy, na kterých stojí EU, nebudeme si to vykládat jako explicitní ani implicitní závazek vztahující se k ústavnímu procesu.“ Co tím chtěl říct? Kdyby někdo z jeho týmu nahlédl do jakékoli učebnice mezinárodního práva, zjistil by, že mezinárodní deklarace je symbolickým aktem, z něhož pro zúčastněné strany nevyplývají žádné závazky. Buď to premiér neví, což je smutné, nebo to ví a siláckými výroky na adresu zahraničí chce získat laciné body v očích domácího publika, což je neméně smutné.

Česká vláda by měla národní zájmy hájit tam, kde skutečně o něco jde, a neplýtvat energií na formalitách. Opačný postup jí věrohodnosti navenek, ale v posledku ani uvnitř země nepřidá.

www.danes.cz