Skutečnost, že němečtí organizátoři do poslední chvíle tajili přesné znění deklarace, ze všech 26 partnerů hostitelské země rozlítila doběla jen premiéra Topolánka, který do Berlína ještě v průběhu minulého týdne zasílal rozhořčené vzkazy. Pár týdnů předtím si polský prezident Kaczynski, nejzarytější z obhájců národních zájmů mezi státníky unie, s podporou Britů u Merkelové vymínil, že v textu nebude zmínka o euroústavě, načež jí veřejně přislíbil svou podporu a bylo vymalováno.
Zato Topolánek vydal ještě ve čtvrtek prohlášení, kde uvedl: „…pokud bude v textu (deklarace) zmínka o tom, že do voleb do Evropského parlamentu v roce 2009 mají být obnoveny základy, na kterých stojí EU, nebudeme si to vykládat jako explicitní ani implicitní závazek vztahující se k ústavnímu procesu.“ Co tím chtěl říct? Kdyby někdo z jeho týmu nahlédl do jakékoli učebnice mezinárodního práva, zjistil by, že mezinárodní deklarace je symbolickým aktem, z něhož pro zúčastněné strany nevyplývají žádné závazky. Buď to premiér neví, což je smutné, nebo to ví a siláckými výroky na adresu zahraničí chce získat laciné body v očích domácího publika, což je neméně smutné.
Česká vláda by měla národní zájmy hájit tam, kde skutečně o něco jde, a neplýtvat energií na formalitách. Opačný postup jí věrohodnosti navenek, ale v posledku ani uvnitř země nepřidá.