Oranžové kraje prý za poplatky utratily kolem 600 milionů. Ve skutečnosti je to o hodně více, jenže ČSSD nikdy nepočítala férově. Mrzí mě, když to nedocvakne ani novinářům a ten nesmysl po krajích jen opakují.

Třicetikorunové poplatky pomohly vyhrát českým socialistům krajské volby. Kvůli této neférové výhodě pro vlastní zařízení jim postupně dávaly soudy přes prsty. Dokonce i ministerstvo vnitra, než ho obsadil Pecina. Pak vše utichlo a ČSSD se spoléhala na drtivé vítězství ve volbách parlamentních, aby poplatky zrušila zcela. I úřady spoléhaly na to, že do toho politického vosího hnízda, které opět zvýhodňovalo jedny na úkor druhých, už nebudou muset zpětně rýpat. A pak to přišlo.

Nejprve ČSSD vítězně prohrála volby a vzápětí Evropská komise doporučila něco jako „rychle s tím něco udělejte, protože jestli budeme muset opravdu rozhodnout, tak každý, kdo těch 30 Kč dostal, je bude muset vracet…“. Kraje na nic nečekaly a začaly proplácení rušit. Vedení ČSSD vzalo před pár dny na vědomí, že hejtmani prý musí kvůli stanovisku EK rozhodnout, zda zastaví úhrady poplatků. Ta rychlost reakce však nemá se sebereflexí nic společného. Prostě jim jen došly peníze, kromě těch již vynaložených, které mohly skončit nikoli jen u některých, ale v investicích pro všechny. Hlavním důvodem není nějaké stanovisko Komise, ale fakt, že peníze v krajích chybí a ČSSD de facto projela parlamentní volby, a tak těmi třiceti korunami už není třeba dál voliče uplácet. Doporučení komise se hodí jen jako hloupé alibi.

Krajské statistiky nám mají aktuálně doložit, že na poplatky vynaložily kraje kolem 600 milionů. To je ale ze strany oranžových krajů hodně neférové sdělení vůči občanům. Těch 30 Kč pro obyčejného občana není zdaleka 30 Kč v celkových nákladech na jednu finanční operaci. A je úplně jedno, jaký model proplácení ten který kraj zvolil, neboť dále uvedené se týká všech bez rozdílu. K těm třiceti korunám musí někdo (zase lidé v kraji) zaplatit za papír, za amortizaci tiskárny, za náplň do ní, za práci s vytištěním, za práci se zasláním, za práci se zaúčtováním minimálně na straně zdravotnického zařízení i kraje, totéž při práci s nutným výkaznictvím, za další položky pro účetní audit jednou za rok, za právní služby těch, co smlouvy a procesní postup v každém kraji vymysleli, v některých případech dokonce i za nové zaměstnance, kteří tuto agendu měli na starost… S ohledem na praxi si dovolím odhadnout, že tyto náklady na jeden obchodní případ jsou ve výši cca 70 Kč.

ČSSD v krajích, díky své „politice“, vyčerpala na příkladné plnění tohoto předvolebního slibu cca dvě miliardy. Jen tak na okraj: To je přibližně ta částka, která nyní krajům chybí na hrazení škod po povodních, kdy některé kraje mohly těm postiženým vypomoct. Česká republika místo toho vydá nové dluhopisy a prohloubí svůj státní dluh.

Opravdu vám některým to všechno za těch podělaných 30 Kč stálo?

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora