Prezident Miloš Zeman oznámil důvody nejmenování Jana Lipavského ministrem zahraničních věcí České republiky a designovaný premiér Petr Fiala se chce obrátit na Ústavní soud s kompetenční žalobou.

Jan Lipavský, kandidát na ministra zahraničí České republiky, nesplňuje podle prezidenta Miloše Zemana předpoklady pro výkon funkce ministra. Tiskový mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček zveřejnil Zemanovy důvody k nejmenování Lipavského zde. Stručně shrnuto, nemá vzdělání, vyjádřil se nevhodně k Visegrádu a Izraeli a chtěl, aby se Sudetoněmecké dny konaly v Česku.

Co se vzdělání týče, raději bych se moc nerýpal ani ve vzdělání dalších členů vlády. Například Helena Langšádlová, budoucí ministryně pro vědu výzkum a inovace: V letech 1979–1984 vystudovala střední průmyslovou školu stavební, obor vodohospodářské stavby. V letech 2004–2008 se věnovala bakalářskému studiu v oboru politologie na Vysoké škole politických a společenských věd v Kolíně. V letech 2008–2010 absolvovala magisterské studium politologie a politika v mezinárodních vztazích na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze. V roce 2007 ukončila kurz MBA Basics na Business School Netherland/International, organizovaný ve spolupráci s britskou International Management Centres Association. Politologie je možná pro někoho i vědou, zda je to ale vhodná kvalifikace pro řízení skutečné vědy, o tom velmi pochybuji.

Lipavského názory na Visegrád jednoduše kopírují jeho politické přesvědčení. Nemá rád politiku Viktora Orbána ani politiku současné polské vlády, která si dokonce nechala polským ústavním soudem potvrdit nadřazenost polské ústavy nad direktivami „Bruselu“. Zato by si velmi rozuměl s novou ministryní zahraničí Německa, která si za svůj cíl vytkla vytvoření Spojených států evropských. Co se „pozvánky“ pro sudetské Němce týče, to je ale úplně jiná káva. Tady je Zeman ve svém živlu. Díky Benešovým dekretům se Zemanovi v prvních přímých volbách českého prezidenta podařilo před volbami u části voličů zdiskreditovat jeho soupeře Karla Schwarzenberga a zabrnkáním na protisudeťáckou strunku se zřejmě řada lidí se Zemanovým názorem na LIpavského ztotožní.

Souhlasím i s vyjádřením Václava Klause, který o Lipavském prohlásil, že „na to nemá“. Klaus se ale tvrdě vymezil i proti návrhu, aby se Sudetoněmecké dny uskutečnily v Česku. Klaus i Zeman jsou jen o pár let starší než já a i já jsem z úst své matky, která vyrůstala v české rodině v Sudetech a musela s rodiči po okupaci Sudet na základě mnichovské dohody odejít do vnitrozemí, o Němcích v předválečných Sudetech neslyšel nic dobrého. Magický byl podle ní rok 1936, kde se pod vlivem Hitlera začaly organizovat oddíly henleinovců a Češi byli první na ráně. Mladí lidé už neznají historii v pohraničí s německy mluvícím obyvatelstvem ani ono vyprávění, které jsem slyšel já, a proto jim nedělá žádný problém vypustit větu o konání Sudetoněmeckých dnů v Česku.

Pokud se premiér Petr Fiala skutečně obrátí s kompetenční žalobou na Ústavní soud a ten si dá na čas, nahrálo by to pouze Zemanovi. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský je však dlouhodobým kritikem Zemanovy politiky a možná to zařídí i tak, že rozhodnutí padne „překvapivě“ rychle. Lipavský tak může mít za těchto okolností šanci na post ministra zahraničí.

I já si však myslím, že Lipavský „na to nemá“. Je to ale téměř ideální kandidát pro politiku další federalizace EU. A na to zcela jistě má.