Tvrdit, že kšeftaření není součástí politiky, by zavánělo pokrytectvím. Už v samotném volebním procesu se pracuje s principem „něco za něco“. Stačí vzpomenout Smlouvu s občany, kterou předloni prezentovala ODS a jež Topolánkovu týmu pomohla zvítězit. Její nesplnění vysvětlila snadno: To ne my, to koaliční partneři, jimž jsme se museli přizpůsobit.

Při skládání koalic se obchoduje ostošest. Zelení si vymínili zmrazení rozvoje jaderné energetiky, modří daňovou reformu, černí správu penězovodu vedoucího od státu k regionům. Potud nic divného, synonymem pro politický kompromis zhusta bývá obchod.

V posledních týdnech bylo ale v tuzemském prostředí uhlazené zákulisní obchodování vystřídáno neomaleným, buranským vydíráním před světly reflektorů. Na hraně již byla únorová prezidentská volba. Ministr Cyril Svoboda se svěřil, že v ní KDU-ČSL podpořila kandidáta občanských demokratů s vidinou společného koaličního prosazení církevních restitucí. Protože se však s hlavou státu nehokynaří, zainteresovaní se nedlouho poté tvářili, že lidovci i ODS jednali podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, bez postranních úmyslů.

Nebyla by to ovšem ODS, kdyby dříve nebo později neučinila svůj „jemnocitný“ politický styl veřejným. Sociální demokracii nejprve vzkázala, že se může dočkat hladkého schválení Lisabonské smlouvy EU, pokud ona kývne na americký radar v Brdech. Duo pravicových zahraničněpolitických stratégů Zahradil-Vondra hovořilo o spojitých nádobách nehledě na to, že právě ODS má na triku nadcházející české předsednictví Evropské unie a že právě jí by mělo záležet na dobré pověsti ČR před evropskými partnery.

Další kšeftík nabídla ODS zeleným. Když se vzdají pochyb nad radarem, Topolánkova partaj jim pomůže s ratifikací Mezinárodního trestního soudu. K této instituci, jež má dohlížet na uplatňování mezinárodního práva v konfliktních oblastech a jeho porušení spravedlivě trestat, se už přidali všichni členové EU. Pouze Česká republika následuje svůj zaoceánský vzor a dává si na čas. Přitom se od ní coby budoucí předsednické země EU očekává, že bude za Mezinárodní trestní soud ve Washingtonu tvrdě lobbovat.

Zatím nejčerstvější kamínek do mozaiky ale nevložila ODS, nýbrž lidovci. Ačkoli je ještě nedávno Topolánek peskoval za nedostatečnou loajalitu ke koaliční smlouvě a programovému prohlášení vlády, nyní sami poukazují na povinnost občanských demokratů do jednoho dodržet koaliční závazek a prosadit v parlamentu majetkové vyrovnání státu s církvemi. Na stole leží i sankce. Poslanec Carbol se nechal slyšet, že při nenaplnění církevních restitucí bude zvažovat, jak hlasovat v otázce radaru, a místopředseda Sněmovny Kasal upozornil, že v případě neúspěchu vyrovnání nebude podporovat reformu zdravotnictví.

ODS se tak s úroky vrací její vklad do politické kultury tříbarevné koalice. Koalice, která kabinet sestavila díky „prozření“ sociálních demokratů Melčáka a Pohanky a která si uhájila svého muže na Hradě jen zásluhou nečekaného - dozajista obchodů a vydírání prostého - vstupu poslance Snítilého do Klausova fanklubu.

Právo, 14.5.2008