Mnohokrát jsem za bezesných nocí uvažoval o tom, jak může být ten člověk tolik oblíbený u široké veřejnosti, když vlastně nikomu nic dobrého neudělal.

Když tak ve tmě přemítám, nenapadá mne nic, za co by ho mohli mít lidé rádi. Jeho stěžejní dílo, vlastně jediné jeho dílo, je elektronická evidence tržeb. Samozřejmě je EET prezentovaná jako narovnání podnikatelského prostředí, jako něco, co nastolí spravedlnost v podnikání. Ve skutečnosti jde o povinnou kontrolu podnikání za účelem ztížit šizení při daňovém přiznání.

Co je ale spravedlivého na tom, že se EET musí podvolit i ti, kteří nikdy nešidili? Opravdu bylo tak málo spravedlivých, co nešidili, aby je Babiš mohl hodit do jednoho pytle se šizunky? Možná si to myslí, ostatně se prý už dřív nechal slyšet, že „všetci kradnú“. Ještě že mně to neřekl do očí, takovou urážku. Od čeho máme ministerstvo financí a finanční úřad a další finanční instituce, celou armádu úředníků, placenou z mých daní, kteří by měli pracovat na tom, aby ty jedince, co kradou, odhalovali? Místo toho máme EET. Přijde mi to jako uplatnění kolektivní viny a trestem je EET.

Ostatně, i kdyby se nakrásně podařilo pomocí EET zvýšit výběr daní, bylo by nám všem tím pádem líp? Kdo ví, kam ty daně potečou, jak nám v běžném životě pomohou. To už kdysi Karel Čapek navrhoval pro zvýšení daňové disciplíny, že by každý daňový poplatník dostal od státu konkrétní informaci, jak státní administrativa s jeho penězi naloží. Možná to Karel Čapek tenkrát nemyslel moc vážně. Tak či onak, nikdy nikdo se o takové zlepšení daňové kázně nepokusil. Tím méně Babiš.

Takže to nejsou faktické zásluhy, pro které je Babiš stále tuze oblíbený, je to kouzlo psychologické oblíbenosti. To kouzlo spočívá už v tom jeho prvním proroctví: Bude líp. Jediná dvě slova dokázala víc, než důmyslný program, jak to udělat. Zatímco jiní vymýšleli sliby typu: zavedeme, prosadíme, atd., u kterých se pak tolikrát ukázalo, že to ke zlepšení nevede. Mimochodem, povšimněte si, že náš premiér rád používá právě formulaci – prosadíme. Často je to v situacích, kdy mi připadá, že se dobývá do otevřených dveří. Ti všichni, co se snažili naplňovat své programy, zůstali ve stínu proroka Babiše s jeho jediným heslem – bude líp. Je tak snadné tomu věřit, kdo by nechtěl?

Vzpomněl jsem si, že stejný efekt popisoval už dávno J.K.Jerome ve svém klasickém díle „Tři muži ve člunu...“ v úvaze o předpovídání počasí. Tenkrát ještě lidé nemohli spoléhat na Aladin a jemu podobné více či méně objektivní předpovědi, takže informace brali od lidí, kteří si věřili, že počasí rozumí. Jerome nevysvětluje, čím to je, jak nelogicky předpovědi lidé vnímají. Jen konstatuje, že prorok, který nám předpoví, že bude pršet a ono opravdu prší, nedojde uznání. Zato ten, který nám předpoví, že bude krásně, a přesto prší, na toho se nezlobíme.

Ostatně, přečtěte si tu knihu. Je to víc než jen zastaralý vodácký průvodce po Temži. Přečtěte si ji celou, bude vám líp.