Před několika lety jsem sledoval jednu politickou diskusi v zahraniční televizi, týkala se investic do železnice, nějaký politik tam obhajoval, že to bude stát 840 milionů australských dolarů. Paní moderátorka jej slušně doplnila, „ …dolarů australských daňových poplatníků.“ Myslím si, že i v našich diskusních pořadech a nejen tam, bychom tento terminus měli zavést, abychom věděli, zda ten či onen úředník, politik bude platit ze svého nebo z našeho.

V minulém století se objevil návrh uzákonit vyrovnaný rozpočet, resp. zakázat deficitní státní rozpočet zákonem. Tento nápad nedopadl na úrodnou půdu, ale co dnes sklízíme, je velmi špatné, dluh je astronomický a narůstá s každou vteřinou. Vůbec se nedivím, že soudruh B. Sobotka (levicoví politikové v Evropě se stále oslovují soudruh, soudružka, pozn. autora) nedokáže spočítat ani nuly této částky.

Když člověk ztrácel čas při nedělních OVM, mohl nabýt dojmu, že vlastně státní dluh 1.200.000.000.000 (Kčdp) není až tak zásadní problém. Podle soudruha Haška je mnohem důležitější oněch dnes už folklórních 30 Kč za návštěvu lékaře, dokonce to chce hnát k dalším a dalším soudním instancím, aniž by se zajímal, kolik a kdo to nakonec všechno zaplatí, včetně času, přičemž problém je pouze v tom, ze které kapsy to stát daňovému poplatníkovi vytáhne a jak to tam či onde nalije.

Volební vábničkou sociálů je třináctý důchod. Lidé, kteří celý život poctivě pracovali, na něj jistě mají nárok, obávám se, že to ale bude spíše půjčka od budoucích generací, kterou bude nutno splácet i s úroky. Dnešní střední generace včetně odborářů by se také měla začít ptát, co bude dál, co po volbách, co za rok, za dva…. Kolik budou naše důchody, jaká bude jejich kupní síla, budou vůbec nějaké? Předpokládám, že to s. Škromacha a jeho spolustraníky zajímá mnohem méně než výsledek voleb, osud dalších generací je mu lhostejný stejně jako reforma důchodů atd.

Když se narodila Margarita Paroubková, nevím, jestli bylo co slavit. Aniž by to tušila, ještě se ani nenadechla a již na ni připadl státní dluh více než 100.000 Kčdp. To samozřejmě platí pro každé dnes narozené dítě v ČR, vlastně pro celou tuto generaci. Než tito dospějí, částka může být dvojnásobná, když k tomu připočtete, že právě tato generace bude živit staré lidi v poměru 1 daňový poplatník na 5 důchodců + další daně, ekologické zátěže, církevní restituce atd., rozhodně se nejedná o radostnou budoucnost. S trochou ironie bych paní Petře navrhl, aby dceři založila stavební spoření, dokud ještě nebylo zrušené.

Samotný soudruh Paroubek razí: „.. ať platí bohatí,… ať platí ti, co krizi zavinili…“, já bych jenom doplnil, ať tento státní dluh platí ti, kteří jej připustili, a to jsou převážně poslanci a politici, kteří pro deficity posledních let zvedali ruce a podepisovali státní rozpočty, to oni s našimi penězi takto hospodařili. Já osobně jsem si žádnou půjčku od státu nevzal, ani nepodepsal, ani neschválil, proč bych ji měl dnes platit. Taktéž jsem nikdy nevolil stranu, která by měla ve svém volebním programu další zadlužování a rozhazování. Nějakého vyššího servisu ze strany státu, který by mi byl za tyto peníze poskytován, si také nejsem vědom.

1.200.000.000.000 Kčdp je obrovská částka, dalo by se za ni postavit 1200 km dálnic či městských obchvatů, železničních koridorů nebo třeba 20 bloků JE, ale my nemáme ani jedno ani druhé a zodpovědnost si žádný poslanec nepřizná, ba co víc, ani nepřipustí. Na otázku, kde vlastně ty peníze jsou, je velmi jednoduchá, ale ne zrovna slušná odpověď.

Odpověď na otázku, jak z toho ven, už tak jednoduchá není a strany se jí před volbami striktně vyhýbají. Jak ale chtějí kandidáti řešit problémy, když je neumějí ani pojmenovat? Řešení nenabízí ani Topolánkova ODS s. r. o. Proč vlastně máme tolik vysokých ekonomických škol a fakult, když nakonec o miliardách rozhodují političtí nedoukové, jejich podržtašky a lobbisté. Příliš mnoho otázek a žádné nebo pouze vyhýbavé, populistické odpovědi.

(autor není ekonom)