Pokud se krátce po první volbě prezidenta zamyslíme nad jejím výsledkem, tj. nezvolení prezidenta, nabízí se celá paleta možností hodnotit výsledek tohoto hlasování. Přestože jsme mohli být díky ČT24 takřka v prezidentské volbě „on-line“, záměrně se vyhnu obšírnému komentování toho, s čím přicházeli hosté zpravodajů ČT24 na Pražském hradě. Zejména sobota, tj. druhý den první volby, byl vyplněn naprosto obskurními výpady o ovlivňování volitelů, čímž byla volba prezidenta pouze dalším způsobem znevážena.

Výsledek hlasování především ukázal, že ODS nemá pro prosazení svého kandidáta Václava Klause potřebných dalších stabilních devatenáct volitelů, kteří by pro Klause zvedli ruku v rozhodujícím třetím kole. To považuji za překvapivé bez ohledu, že údajně onemocnělí volitelé senátorského klubu KDU-ČSL byli ochotni či dokonce hlasovali v pátek večer pro Klause. Výsledek třetího kola první volby totiž není možné číst jenom podle výsledku pro jednotlivé kandidáty. Relativně velký rozdíl v počtu hlasů pro Klause a pro Švejnara ve třetím kole první volby padá jednoznačně na vrub toho, že komunisté ve třetím kole Švejnara nepodpořili. Tím ukázali ČSSD i zeleným, že bez nich není možné Švejnara prosadit. Se započtením hlasů komunistů by Švejnar ve třetím kole dosáhl na stejný počet hlasů volitelů jako Klaus.

Tím, že první volba prezidenta vedla k nezvolení žádného z kandidátů, se výrazně zvyšuje cena komunistických hlasů. Považuji za velmi pravděpodobné, že se Švejnar ještě více bude snažit o vlichocení se do přízně komunistických volitelů. Nevylučuji zejména Švejnarův veřejný příslib, že umožní v nějaké formě účast nebo podíl komunistů na vládě, pokud výsledek voleb v roce 2010 bude příznivý pro levici. Takovéto stanovisko by zřejmě umožnilo i těm nejskalnějším komunistům zvednout ruku pro Švejnara i ve třetím kole druhé volby.

Podobně jako cena hlasu komunistů pro ČSSD a zelené roste i cena hlasů volitelů za KDU-ČSL pro ODS. Náhlá zdravotní indispozice dvou potenciálních údajných volitelů Klause může být samozřejmě pokusem dojednat pro Klausovu podporu ze strany KDU-ČSL ještě mnohem výhodnější podmínky. Rozpolcení lidovců na část hlasující pro Švejnara a na část hlasující pro Klause je rovněž sázkou na dva koně v jednom dostihu, a tím je účast ve vládě po volbách 2010.

Konečně zelení se v prezidentské volbě vybarvili zcela do ruda. I z jiných evropských poměrů se ukazuje, že zelení jsou ideovými souputníky socialistů. Naprosto skandální Bursíkův projev před prezidentskou volbou, kterým Klause ponižoval a zesměšňoval, prostě musel zanechat stopy. I Bursík si otevírá cestu k budoucí možné vládní spolupráci s ČSSD i s případnou podporou komunistů. Tato prezidentská rudozelená koalice se ukázala jako vysoce funkční a soudruhům by to v budoucí vládě se zelenými asi dobře klapalo.

Nejsmutnějšími postavami prezidentské volby jsou tak zvaní nezávislí senátoři jako Mejstřík. Jejich angažmá v rudozelené prezidentské koalici zcela jednoznačně diskvalifikuje jejich úsilí o zákon zakazující používání symbolů komunismu včetně používání slova „komunistická“ v názvu KSČM. Ukazuje se, že tito „nezávislí“ se dokáží bez skrupulí, považují-li to pro sebe za výhodné, spojit s KSČM.

V příští, tj. druhé volbě prezidenta má český parlament šanci zvolit českého prezidenta bez hlasů komunistů. Tuto šanci má Václav Klaus. Jsem proto nesmírně zvědav, zda se marodka ve volitelském sboru lidovců rozroste či naopak klesne. I to bude signálem, zda se na příštích pět let podaří zvolit českého prezidenta bez vlivu komunistů - Klause, či zda budoucí český prezident – Švejnar - bude tím, kdo bude, jako smutně proslulý, nemocný a bezmocný Edvard Beneš přihlížet komunistickému angažmá ve vládě.