Zbyněk Stanjura se rozčiluje nad faktem, kolik moci dnes mají komunisté tím, jak ovlivňují program i složení české vlády. Vinu klade jednoznačně na Andreje Babiše. Na podíl ODS však jaksi zapomněl.

Novinky.cz poskytly poměrně velký prostor předsedovi poslaneckého klubu ODS Zbyňkovi Stanjurovi. Není dle mého soudu příliš podstatné rozebírat víru ODS v to, že vyhraje příští sněmovní volby. Víra je věc jedna a realita věc druhá. Nicméně za pozornost stojí odpověď na jinou otázku webu.

Co říkáte na středeční schůzku premiéra s šéfem komunistů Vojtěchem Filipem? Ten se nechal slyšet, že setrvání Tomáše Petříčka (ČSSD) na postu ministra zahraničí by mohlo být v budoucnu klíčové pro toleranci vlády.
Není v pořádku, že si diktuje podmínky komunistická strana. Třicet let od listopadu 1989 máme nejsilnější vliv komunistické strany. Její předseda to dává jasně najevo. Za rozpínavost komunistů nese odpovědnost Andrej Babiš, on jim ten vliv umožnil. Vyhovují si jako partneři, takže se obávám, že to bude pokračovat.

Za rozpínavostí komunistů stojí totiž mnohem více důvodů, než Stanjura uvádí. Zopakujme si nejprve tvrdá fakta. Komunisté dosáhli nejhoršího volebního výsledku v celé dosavadní historii voleb po roce 1989. V podstatě neměli žádný nárok na to, aby zaujali svou dnešní pozici. Nicméně jejich pozice v dnešní poslanecké sněmovně je zásadnější než kdykoliv předtím, a to s nejhorším volebním výsledkem - jaký to paradox. Opravdu?

Ihned po oznámení volebních výsledků v říjnu 2017 bylo zřejmé, že vítězné hnutí ANO Andreje Babiše má naprosto dominantní postavení a nelze jej při sestavování vlády obejít. ODS s ním mohla vytvořit dvoučlennou koalici, ale tuto možnost jednoznačně odmítla. Důvodem bylo trestní stíhání Andreje Babiše, tj. ODS pokračovala v politice Sobotkova vedení ČSSD s ministrem vnitra Milanem Chovancem, do jehož gesce trestní stíhání Babiše patřilo. „Obrozené“ vedení ČSSD zaujalo mnohem vstřícnější postoj k situaci kolem Babiše a prosadilo vznik menšinové vlády s ANO s podporou KSČM.

Za rozpínavost komunistů tak nese odpovědnost nejen Babiš a hnutí ANO, ale měrou stejnou, ne-li větší politika Jana Hamáčka na čele ČSSD. Hamáčkova strana dodala do programu menšinové vlády své „levicové priority“, které se v zásadě vůbec neliší od priorit komunistů. Za současné výjimečné postavení komunistů tak nese odpovědnost kombinace několika skutečností:

1) Hnutí ANO zvítězilo v podzimních volbách roku 2017 naprosto drtivě a nebylo reálně možné odstavit je od vládní moci

2) ODS, která mohla s hnutím ANO vytvořit dvoučlennou koalici, odmítla s Babišem vážně jednat. Říká, že vážně jednat nechtěl Babiš.

3) ČSSD změnila vedení a politiku vůči Babišovi. Uzavřela s hnutím ANO koaliční smlouvu.

4) KSČM se jevila jak hnutí ANO, tak ČSSD jako lepší alternativa podpory než SPD. Vládní strany by případnou podporu od SPD špatně „prodaly“ v Bruselu.

Za „rozpínavost komunistů“ tak nese odpovědnost politika všech výše jmenovaných stran. Komunisté se stali potřebnými svými hlasy i svými názory. Jejich tlak na některé ministry, v poslední době zejména na Tomáše Petříčka z ČSSD, je jen logickým vyústěním současné pozice KSČM. Jak Babiš, tak Hamáček budou nuceni s tímto tlakem pracovat a můžeme „hádat“, kdo ustoupí. V personálních záležitostech zatím vždy ustoupila ČSSD. Tahá totiž za velmi krátký konec provazu a nemá na výběr - buď být ve vládě, nebo odejít tiše pod 5 % volebních preferencí.

Zbyněk Stanjura z ODS tak dělá, co může, ale to je asi tak vše. Nemůže totiž prakticky vůbec nic.