15.9.2019 | Svátek má Jolana


POLITIKA: Kdo smí volit prezidenta?

24.7.2019

Nedávno prohlásil Marek Benda, že bychom měli zrušit přímou volbu prezidenta, protože „další prezident nebude lepší“ a že ho Zemanova moc děsí. Benda není jediný, kdo tento názor zastává, a proto je třeba přímou volbu prezidenta obhájit.

Národy volí své politické zástupce proto, aby uskutečňovali zájmy většiny. Reprezentativní demokracie znamená, že obyvatelstvo rozhoduje o tom, kterým směrem se má země vyvíjet.

Výzkumy Američana Martina Gillense a Němce Armina Schäfera došly k závěru, že střední třída a chudina nemá na politická rozhodnutí prakticky žádný vliv. Naopak. Oba vědci zjistili, že čím více obyčejných lidí považuje nějaké rozhodnutí za důležité, tím nepravděpodobnější je, že bude někdy uskutečněno.

Reprezentativní demokracie v západních zemích nefunguje, Gillens dokonce řekl, že neexistuje. A stejný vývoj vidíme i v České republice. Zájmy většiny jsou systematicky přehlíženy ve prospěch zájmů vlivných mocenských skupin. Jak se to stalo?

Proti zneužití moci

Všechny demokracie mají problém s tím, že se vládnoucí třída stará více o své vlastní zájmy než o zájmy většiny společnosti. Před více než sto lety ukázal Robert Michels, že i demokraticky zvolení vládci mají nezadržitelný sklon ke zneužití moci.

Chovají se jako skupina, která systematicky používá svou pozici k uspokojování vlastních cílů. Jediná účinná obrana je vyšší podíl všech občanů na rozhodování. Proto je třeba být vděčný za každý prvek přímé demokracie.

Politici se však o moc dělit nechtějí a snaží se stále moderní společnost uřídit rostoucím množstvím stále detailnějších a přísnějších pravidel. To vede k tomu, že i v demokracii roste tlak na uniformitu v myšlení a chování lidí. Žijeme ve světě, který směřuje k technokratické diktatuře. S odvoláním na vědecké poznatky nebo ekonomickou nutnost prosazují i demokraticky zvolené parlamenty opatření, která slouží usnadnění jejich vlády, a ne uskutečnění zájmů většiny společnosti.

Proto neváhám označit dnešní evropské politické systémy za dynastické demokracie.

To se pozná podle toho, že ať občan zvolí jakoukoliv stranu, dostane víceméně stejnou politiku; stejný styl vládnutí, stále stejné koalice a v čele země rotují stále stejné postavy.

Profesionální politici „zapomínají“, že mají sloužit společnosti, a soustřeďují se převážně na obsloužení jejich vlastní voličské klientely, spřízněných lobbistů a sponzorů.

Zavedené strany spolu sice soupeří o pozice ve vládě, ale bez obtíží spolupracují, když jde o to, dosáhnout toho, aby jejich podíl na moci stoupal, aby nepřibývaly žádné další konkurenční politické strany a konečně aby se občané nepletli do politických rozhodnutí. Třída politiků dělá všechno pro to, aby moc zůstala v jejich rukou a zbytek společnosti byl od výkonu moci trvale oddělen.

Tvář na poštovní známky

Politikům z povolání jejich snahu o zrušení přímé volby nevyčítám. Hromadění moci je pro ně smyslem života a chápu, že si přejí vybrat si prezidenta sami. Ale jejich argumenty jsou slabé a průhledné. Tak třeba Marek Benda říká, že bychom měli zrušit přímou volbu prezidenta, protože „další prezident nebude lepší“. Co to vlastně znamená „lepší“. Jakého prezidenta si přál a proč by jeho zvolení měla garantovat pouze nepřímá volba? Myslím si, že to vím.

„Zeman už neprohraje a může všechno, to mě děsí,“ říká dále Benda. Takhle mluví někdo, kdo má strach, že nebude moci uskutečnit své vlastní plány. Již víme, že se politici z povolání mezi sebou vždycky snáze dohodnou, než když se jim do toho plete někdo zvenčí; ať již prezident, nebo dokonce občané. Čím déle jsou v politice, tím méně chápou svět mlčící většiny a tím více si rozumí s těmi, kteří také obývají parlamentní prostory. A proto by „lepší prezident“ podle profesionálních politiků měl být intelektuálně vybaven jenom k tomu, aby dobře vypadal na známkách. Marka Bendu děsí přímo volený prezident. Ale mě děsí prezident volený společenstvím pár set profesionálních politiků.

Ti budou podporovat takového kandidáta, který jim nebude překážet ve vládnutí.

A co Kiska?

Nezaznamenal jsem, že by se ti, kteří chtějí Čechům znemožnit přímo volit svého prezidenta, pohoršovali nad rolí, kterou hrál slovenský prezident Andrej Kiska. Tento přímo zvolený prezident slovenským vládám opakovaně znesnadňoval uskutečnění jejich plánů a plnil tak kontrolní a vyvažující roli, která je pro udržení demokracie nezbytná. S některými jeho názory jsem sice nesouhlasil, ale vždycky jsem oceňoval to, že ve slovenské politice vytvářel jakési alternativní mocenské centrum.

Takže nakonec jde přece jen o to, že se odpůrcům přímé volby hlavně nelíbila rozhodnutí prezidenta Zemana? Ale kritika „nesprávnosti“ nějakého rozhodnutí neznamená, že kritik má pravdu a je objektivní. Znamená to jenom, že někdo má jiný názor než prezident. Souhlasit nebo nesouhlasit znamená vždycky, ať jde o politika, kopáče, nebo akademika, jen střet různých domněnek o správnosti vlastního úsudku, který odráží vlastní zájmy. Ani v případě prezidenta nejde o střet lží a pravdy, o správnou a chybnou politiku. Jde jen a jen o střet a vyvažování různých zájmů. To je také podstata demokratického procesu.

Prezident kverulant

Dnes se politické rozhodování odehrává převážně v pozadí jako soustava dohod mezi politiky a nevolenými lobbisty. Volení reprezentanti přitom nezřídka přehlížejí volební výsledky a nerespektují vůli většiny. Nejnovějším příkladem byly zákulisní dohody o vtlačení Němky von der Leyenové na post šéfa Evropské komise. „Špičkoví kandidáti“ mohli jen ostrouhat. O totéž jde britským politikům, kteří si chtějí vynutit druhé referendum o brexitu, protože výsledek prvního neodpovídal jejich zájmům.

Přímo volený český prezident by měl v optimálním případě vystupovat jako zastánce provincie a těch lidí, kterým by salonní levice nejraději vzala volební právo.

Ale demokracii slouží i prezident, který hraje jinou hru než většina v parlamentě, prezident, který jen důstojně nepřikyvuje. Vítaný je mi proto dokonce i samolibý a hrubiánský prezident, který politickým inženýrům ztěžuje jejich zákulisní dohody a hry. Ale pro vyvažování odlišných zájmů je prospěšný i takový prezident, který prostě hraje vlastní hru a ruší tak plány politické sekty.

Benda a ostatní kritici přímé volby neporozuměli jednomu. Demokracie čerpá svou životaschopnost z opravdové konkurence názorů a zájmů, a ne z uskutečňování plánů, na kterých se dohodnou poslanci s lobbisty. Neochočený prezident je nutně potřeba, protože demokracie se vyvíjí k diktatuře funkcionářů. Nejde o jeho názory, o dobré způsoby nebo jeho vlastní zájmy. Hlavní je existence dvou mocenských center v naší politice.

A proto je nejdůležitější, aby na Hradčanech seděl někdo, kdo je volen přímo, a může se proto vymezit vůči politické kastě. Někdo, kdo má a dovolí si vyslovit vlastní názor na to, co se děje ve světě a co to znamená pro naši zemi. Naděje pro lidi, kteří nechtějí mít s politikou nic společného, ale nechtějí ani to, aby se jim politika stále více montovala do života.

Inteligence nechápe, o co jde

Kritizuji tu část inteligence, která opovrhuje svými (nevzdělanými) spoluobčany tak hluboce, že jí jsou na obtíž i základní demokratické principy. Proti přímé volbě jsou ti, kteří se neodváží nahlas říci, že většina Čechů vlastně nemá právo volit, protože na to prý není dost chytrá. Reprezentativní demokracii chápou jako vládu moudrých. Přímá volba je pro ně historický omyl, protože díky tomu může „hloupá masa“ zabránit zvolení toho, koho vzdělanci označí za vhodného. Část inteligence proto raději sobě a všem ostatním občanům vezme možnost aspoň částečně ovlivňovat přímo osud své země. Fakticky tím vrátí možnost rozhodovat, kdo bude na Pražském hradě, politikům z povolání, o kterých opravdu nemohou mít žádné iluze.

A k takovému jednání jsou naši vzdělanci ochotní zrovna v době, kdy ve všech evropských zemích pozorujeme tendenci ke koncentraci moci v rukou politické kasty.

O co skutečně jde

Jsem si vědom toho, že od některých čtenářů vyžaduji nadlidské přemáhání, když je prosím, aby o roli přímo zvoleného prezidenta uvažovali, aniž by přitom mysleli jenom na Miloše Zemana.

Takže nemyslete na současného prezidenta, nemyslete ani na Andreje Babiše. Myslete na to, že politické strany jsou jen naoko v zásadním rozporu. Vždycky se spolu dohodnou na tom, že raději společně vládnou nad lidmi než s lidmi.

Myslete na to, že jde o záchranu demokracie. Odstranění přímé volby prezidenta má stejné důsledky jako třeba odstranění papírových peněz. Obojí snižuje naději ovládaných bránit se svým sebestředným vládcům a otevírá to cestu k technokratické totalitě.

Reprezentativní demokracie je na nejlepší cestě stát se elektronickou diktaturou státem určeného dobra a zároveň i diktaturou funkcionářů a zájmových skupin. Jde tedy o zachování co nejvíce možností k tomu, aby se občané mohli bránit proti svým sebestředným vládcům.

Nezávisle na tom, že jsou demokraticky zvolení, vyvinou politici po získání moci sklon ovládat a vykořisťovat společnost. A proto je cokoliv, co tomu stojí v cestě, třeba uvítat. K tomu patří také prezident, který potřebuje nejenom schopnosti a odvahu, ale především silný mandát.

MfD, 20.7.2019

Převzato z blogu se svolením autora

Autor je nezávislý analytik, poradce a kouč



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.