Rudá garda se bouří, když někdo napíše, že stárnou, vymírají a mladé nemají. Prý se mládež hlásí čím dál tím víc a KSČM bude za chvíli spíš komsomolem. Kde ale tu mládež, hrome, ukrývají?

KSČM se tváří a sama sebe deklaruje jako strana demokratická, dynamická a v poslední době prý i mládnoucí. Což jsou ale ve světle faktů pouhé krycí legendy (slovy zpravodajských her). Paní demokracie se této partaji vyhýbá jak čert kříži (a myslím tím nejen ideologii, ale z tu a tam zveřejněných informací i vnitrostranické způsoby), o dynamice se dá mluvit pouze v podobě „Dobře, tak když už plují lodě kolem světa pár století, může být, že je Země kulatá, ale musí to posoudit komise…“. Nu, a jak je to s tím mládnutím?

V posledních 25 letech se znovu a znovu objevuje názor, že komunisté stárnou, vymírají a dříve či později v podstatě vymizí. Funkcionáři se tomu brání srdnatě a poukazují na a) velký počet členů, b) fakt, že se k nim hlásí mladí lidé. Ano, členů mají hodně a také to rádi vytahují. Absolutní většina jsou členové z doby před rokem 89, kdy se strana ještě nazývala KSČ. A mládež? Skutečně se objevují bloudi, kteří se navlékají do zbroje marxismu-leninismu (a zhusta i stalinismu) a pod rudými prapory vyrážejí při jakékoliv příležitosti veřejnosti připomenout, že mladá garda tu je. Obvykle se jich sejde tak kolem deseti. Většinou jsou radikálnější, než prastaří pamětníci Stalina.

Strana ale nikdy nelže. Nebo ano? Vezměme si jako pomůcku seznam kandidátů KSČM v nedávných komunálních volbách. V rukou mám listinu pro zastupitelstvo městské části Praha 6. Což je mimochodem pražská čtvrť, kterou komunisté před lety dost obsadili. Byly zde byty pro důstojníky ČSLA, vily rudých prominentů, dokonce sídliště pro důstojníky a důstojnice StB. Pamětníci možná vzpomenou, jak tyto paneláky stavěli muklové za ostnatými dráty na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Takže lze očekávat, že zdejší buňka partaje je na výši.

Je, ale zřejmě především věkově. Letos kandidovalo 45 komunistů. Jednoduchým početním úkonem zjistíme, že věkový průměr kandidátů je neuvěřitelných 71,51 let. Pro srovnání průměr KDU-ČSL, což je strana, kterou asi nelze podezřívat z nějaké nadměrné přitažlivosti pro mladé lidi – zde nám vychází číslo 48,97. Čili o nějakých 22 a půl roku méně. Fascinující.

Nejstarším kandidujícím je důchodce v požehnaném věku 91 let. A jsme u dalšího – kolik vlastně mají komunisté důchodců se zájmem o pozici zastupitele? Podle listiny z oněch pětačtyřiceti 17, což se nakonec nezdá tak mnoho. Jde ale o to, že jsou zde osoby, které se za penzistu nepovažují. Čtyřiasedmdesátiletý právník, jedenaosmdesátiletý novinář, sedmaosmdesátiletý průvodce, čtyřiaosmdesátiletá předsedkyně čehosi, šestaosmdesátiletý elektrikář či čtyřiaosmdesátiletá půdní mikrobioložka. Reálně je pouhých osm kandidátů v předdůchodovém věku. Což znamená, že důchodců je nakonec nikoliv 17, ale 37!

Je pouhou pověrou, že stářím člověk moudří. Mladý blbec totiž obvykle nedorůstá v moudrého kmeta, ale pouze a jenom v blbce starého. Kdyby totiž ona pověra platila, byla by KSČM partají akademiků, duševních gigantů a laureátů Nobelovo cen. Při osobním setkání s nimi ovšem zjistíte, že se jedná o obyčejné frustrované seniory, nostalgicky vzpomínající na dobu, kdy měli nějakou moc rozhodovat o osudech nekomunistů. Strádající nikoliv hmotným nedostatkem, ale jen nicotnou příležitostí škodit ostatním. A doufající, že pokud zasednou v nějakém tom výboru zastupitelstva či dokonce v radě, zase budou.

A ti mladí? Pár jich je. Obvykle slouží coby verbální komici k obveselení a jako stafáž hnusných veřejných výstupů soustruhů a soustružek typu Marty Semelové. Doufají, že postoupí výš v partajní hierarchii. Proto si zřejmě, a v podstatě groteskně víc než nekomunisté, přejí rychlejší vymírání starých bojovníků a bojovnic. Podporujme je. Je s nimi koneckonců větší legrace. Jen bacha na to, aby se nedostali na ty kandidátky. Zatím dobrý. Zatím se sekáči nad hrobem drží a mezi sebe ty mladé founi nepustí. Zatím.