Babišova vláda to má za pár, leč éra nepolitických politiků nekončí. Vicepremiér Karel Havlíček oznámil, že bude v říjnu kandidovat do sněmovny za hnutí ANO, ale jen coby nestraník. Zjevně nic nemění na slovech, že se za politika nepovažuje. A to přesto, že s výjimkou Andreje Babiše (ANO) těžko najdeme muže s větší politickou odpovědností.

V dubnu 2019 to ještě mohlo vypadat na banální záskok. Premiér hledal náhradu za ministryni průmyslu a obchodu Martu Novákovou (za ANO). Havlíček byl skvělá volba. Má pověst protřelého byznysmena, vedl Asociaci malých a středních podniků a živnostníků, disponuje tituly před jménem i za jménem a na akademické půdě se věnoval spojení ekonomiky a managementu.

V Babišových očích se osvědčil natolik, že mu v lednu 2020 svěřil i resort dopravy. Zároveň patří spolu s Alenou Schillerovou (za ANO) a Janem Hamáčkem (ČSSD) k místopředsedům vlády.

Už několik měsíců se navíc spekuluje, že v něm Babiš vidí svého možného nástupce v čele kabinetu. Kdyby současného premiéra dohnaly jeho kauzy, vyčerpání nebo volební pat, má po ruce chlapíka srovnatelně upovídaného, avšak uhlazenějšího a přesnějšího. Z podobného soudku je i úvaha, že vhodnější kandidátkou na Hrad než Babiš by v budoucnu byla lidově se profilující ministryně Schillerová.

Karel Havlíček má dar hodně mluvit a málo toho říct. Poněvadž ale působí manažersky a kompetentně, dokáže si najít cestu i k voličům, kteří už na Babiše reagují podrážděně. S drobnými podnikateli a živnostníky to Havlíček umí, vždyť ještě nedávno byl jejich lobbistou.

Tuto roli si nejspíš často připomíná i na jednáních vlády o restrikcích při střetu s koronavirem. Havlíček již proslul vstřícností k rozvolňovacím krokům hlavně v oblasti služeb, naopak se staví na odpor snaze odborů zastavit byť jen přes Velikonoce průmyslové podniky.

Jeho potíž je, že několikrát už hoteliéry, restauratéry či kadeřnice navnadil a pak zklamal – poněvadž infekce na vicepremiérovy modré oči nedá a poslední slovo v covidové éře mají epidemiologové a hygienici. Jelikož však Havlíček patří k těm, kteří snad ani nespí, ostatně už jen zvládnout dva komplikované resorty připomíná nadlidský výkon, tak dál chrlí vlastní nápady i interpretaci vládních opatření.

Babiš usoudil, že s ním je spojovaný chaos, zatímco Havlíček je ztělesněním pořádku a elegance. S ministrem zdravotnictví Janem Blatným (za ANO) je nejčastějším účastníkem tiskových konferencí, obchází rozhlasové stanice i televizní kanály, před novináři je ochota sama.

Trnem v oku se ale stal opozici, která jej dokonce vyzvala k rezignaci. Důvodem je Havlíčkův postup při dostavbě dukovanské jaderné elektrárny. Zatímco experti na bezpečnost a spolu s nimi politici ze středopravicového tábora i části sociální demokracie varují před možným angažmá firem ze zemí s problémovými režimy a ne zrovna přátelskými vztahy k České republice, Havlíček si jde svou cestou.

Číňanům sice vystavil stopku, ale Rusům dal zelenou. Brání se tím, že spustil pouze předkolo tendru, v němž půjde o vyplňování dotazníků, které poskytnou cenné informace o zájemcích. Samotné vypsání výběrového řízení bude až na příští vládě po volbách.

Ve velkém byznysu, politice, ba geopolitice však hodně záleží na gestech. Jimi Havlíček nešetří. Jeho počínání připomíná snahu položit koleje, po nichž vlaku nezbude než jet, ať už mašinfíra oblékne jakýkoli stranický dres.

To, že si sám Karel Havlíček nechce obléct žádný, a přesto hodlá kandidovat za ANO, může být i signálem pro povolební vyjednávání. Hnutí tím říká, že má též jiné tváře než Babišovu. To už tu ale bylo – a kde je všem těm hvězdám konec. Ačkoliv se zdá být Havlíčkova životnost delší, sázka na dalšího nepolitického politika žádnou extra výhru nevěstí.

Autor je politický analytik