Jiří Paroubek oznámil svou „ochotu“ kandidovat na předsedu PS. Jako podmínku si určil to, že ODS zahájí „neprodleně“ s ČSSD jednání o nové vládě. Oznámil rovněž, že čeká na „písemné návrhy“. Tato nabídka přišla krátce potom, co ODS odmítla předchozí Paroubkovu iniciativu na „exkluzivní“ vyjednávání o nové vládě mezi ČSSD a ODS. Kromě toho, předseda ODS Topolánek v reakci na Paroubkovu novou iniciativu prohlásil, že případná kandidatura Paroubka na předsedu PS by musela být součástí mnohem širší shody mezi politickými stranami o nové vládě. Poznamenal navíc, že plně důvěřuje současnému předsedovi PS Vlčkovi (ČSSD), který se zavázal, že v případě neúspěšného druhého pokusu o sestavení vlády nevyužije svého ústavního práva navrhnout prezidentovi premiéra pro případný třetí pokus. Podívejme se na další z přehršle Paroubkových nabídek poněkud podrobněji.

Ihned po oznámení volebních výsledků počátkem června letošního roku se objevily v médiích úvahy o možném povolebním uspořádání, které by vycházelo z uspořádání po volbách v roce 1996. Tehdy totiž koalice vládnoucí ODS, ODA a KDU-ČSL získala dokonce jenom 99 mandátů a po dohodě s opoziční ČSSD vedenou Zemanem vznikla menšinová vláda a Zeman se stal předsedou PS. Někdy se tomuto uspořádání říká první opoziční smlouva. Po volbách 2006 se však Paroubek prohlásil samozvaným představitelem bloku 100 poslanců ČSSD a KSČM a tomuto uspořádání se zuřivě bránil. I když ODS, KDU-ČSL a zelení dosáhly poměrně rychle dohody o vytvoření trojkoaliční vlády, Paroubek se postavil zásadně proti této variantě. V dalším měsíci trval na tom, aby byly zahájeny výlučně rozhovory mezi ODS a ČSSD o řešení povolební situace. K tomu nakonec došlo. Po několika dnech vyjednávání však Paroubek prohlásil, že se s ODS nelze na ničem dohodnout a jednání s ODS ukončil. Jeho pokus o vytvoření menšinové koalice s KDU-ČSL měl jepičí život. Ačkoliv k jednání o nové vládě neměl Paroubek ani mandát od prezidenta, pokusil se využít ochoty předsedy KDU-ČSL Kalouska vytvořit s ČSSD menšinovou vládu s podporou komunistů. Kalousek tento svůj postoj nazýval „záchranou malých stran“ před hrozbou vzniku velké koalice ODS a ČSSD. Po krachu tohoto Paroubkova pokusu se politika Paroubka dostala zřetelně do úzkých. Paroubek dostal kromě puncu „gottwaldovského štváče“ navíc i punc naprosto nespolehlivého člověka, s nímž není možné uzavřít jakoukoli dohodu. Po jmenování nové vlády Mirka Topolánka byl Paroubek navíc i fyzicky odstaven od pák vládní moci a jeho vliv i na dění v ČSSD začal slábnout. Paroubkovi se podařilo pouze zabránit vyslovení důvěry vládě Mirka Topolánka . Podzimní volby do obecních zastupitelstev a třetiny senátu již ČSSD výrazně prohrála. V ČSSD se stále hlasitěji ozývá kritika postupu Paroubka v celém povolebním procesu. Paroubkova popularita klesla, průzkumy volebních preferencí ČSSD nabraly také sestupný trend. Konání předčasných voleb do poslanecké sněmovny v příštím roce se chce za této situace Paroubek samozřejmě vyhnout.

Jeho poslední nabídky ODS tudíž vrací z mého pohledu situaci tam, kde byla krátce po volbách v červnu 2006. Existuje přesto jeden podstatný rozdíl mezi tehdejší a dnešní situací. Paroubek se stačil během posledních 5 měsíců naprosto zdiskreditovat. Tyto nabídky proto hodnotím jako Paroubkovu kapitulaci na vše, s čím „přispěl“ do povolebního vývoje až k dnešnímu datu. Paroubek nedávno oznámil, že se nechal prohlédnout lékaři a ti mu sdělili, že jeho fyzický stav odpovídá dvacetiletému mladíkovi. Paroubek se navíc v nedávné minulosti staral i o psychické zdraví Mirka Topolánka a dalších představitelů ODS. Jak je na tom Paroubek po psychické stránce, s tím se nepochlubil. Jsem však toho názoru, že o tom svým jednáním mnohé naznačil.