S nástupem každé nové vlády dochází na ministerstvech k značným zásahům do nejvyšší řídící struktury. Zasahují-li tyto obměny, kromě náměstků, i funkce ředitelů odborů, pak je otázkou, do jaké míry se mohou nové plány vlády začít rychle a úspěšně naplňovat. Pokud by již konečně platil zákon o státní službě s důsledně realizovaným kariérním řádem státních úředníků, do značné míry by to odpolitizovalo ministerstva. Nebylo by nutné si klást nerudovskou otázku: „Kam s nimi?" Čtenáři jistě prominou malou úpravu, která smysl nijak nemění.

Dnes by neměl být už takový problém, aby důležité vrcholné pozice ve státní správě byly obsazovány odborníky, jejichž služební kariera je převážně již ve druhé polovině aktivní činnosti a nikoli na začátku, jak se nezřídka stává. Zvláštní pozornost a kultivovaný přístup ze strany politiků a poslanců by si jistě zasloužil například výběr policejního ředitele, ředitelů tajných služeb, náčelníka generálního štábu a dalších vrcholných představitelů ozbrojených složek státu. Zasvětil-li někdo určitou část života službě státu, měl by se o něj po ukončení jeho činnosti adekvátně postarat, pokud o to bude stát. Osobně se ale nedomnívám, že by měl být institucionalizován zákaz vybraným kategoriím osob po určitou dobu pracovat mimo státní aparát, přestože se seznamovaly s nejtajnějšími informacemi. Svobodný člověk v demokracii má plné právo o svém životě rozhodovat, ale i povinnost dodržovat zákony. Ukončením výkonu funkce nepřestává platit zákonná povinnost zachovávat mlčenlivost o utajovaných informacích, se kterými se seznámil během své činnosti. Bohužel, v Česku je porušování povinnosti nezneužívat dříve nabyté utajované a služební informace dosti časté a nikdo se to příliš ani nesnaží postihovat. Nic by na tom nezměnil fakt, zaměstná-li ho dále stát. K propuštěnému policistovi, pracovníkovi tajné služby či státnímu úředníkovi si „zájemci“ o informace cestu najdou vždy. Je jen a jen na něm, jak se dokáže s novou realitou vyrovnat a do jaké míry se ho dotýká necitlivé jednání představitelů státu.

Budoucnost této země a úroveň spokojenosti života jejích občanů nespočívá toliko v tom, za jakých podmínek se dokážeme vyrovnat s velkou zadlužeností. Občanům musí i kromě řady dalších věcí sloužit přiměřeně velký a kvalitní státní aparát. Kvalitu lze jen málokdy asociovat se slovem laciný. Úroveň státní správy nepozdvihnou pravidelné čtyřleté obměny řídících struktur, populistická snižování početních stavů a platů a krátkozraký, stranicky motivovaný nezájem o kvalitní odborníky. Chci věřit, že nová vláda svojí promyšlenou personální politikou nebude pokračovat v tradici vytváření možnosti vzniku zbytečných bezpečnostních rizik.

Autor je bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby, dnes bezpečnostní poradce