Nejvýraznější politik TOP 09 odchází ze sněmovny, protože se již nechce ucházet o další mandát a kampaň k volbám již dle něho začala. Je první viditelnou obětí vznikající trojkoalice.

Česká politika a Miroslav Kalousek jsou spojeny již více než dvacet let. Do Poslanecké sněmovny PČR se dostal poprvé v roce 1998. Zažil již opoziční smlouvu mezi Milošem Zemanem a Václavem Klausem právě po volbách roku 1998. Až do roku 2006 zastupoval v poslanecké sněmovně KDU-ČSL, které předsedal. V roce 2006 však přišel zlom v jeho kariéře u lidovců. To se stalo po tak zvaném „volebním patu“, v němž ODS sice vyhrála velmi přesvědčivě volby do poslanecké sněmovny, ale druhá ČSSD pod vedením Jiřího Paroubka si přivlastnila komunistické mandáty a nechtěla za žádnou cenu připustit vládu ODS. Paroubek pak v nastalé situaci využil Kalouskovu ochotu jít s ním do menšinové vlády - s tichou podporou KSČM. Již v roce 2006 jsme tak mohli mít menšinovou vládu s podporou komunistů, tj. model, který se tak osvědčil po volbách v roce 2017.

Stalo se však něco naprosto nečekaného. Lidovci v krajích se proti Kalouskovu plánu vzbouřili a on musel rezignovat na pozici předsedy lidovců. Mirek Topolánek pak uspěl se svou vládou s lidovci (s Jiřím Čunkem v čele) a zelenými díky tomu, že se pro jeho vládu našli dva přeběhlíci z ČSSD. Tato vláda však neměla ustláno na růžích. Část strany zelených a několik odpadlíků z ODS vedených Vlastimilem Tlustým tak dlouho podrývali vládu, až se sněmovna rozhodla k vyslovení nedůvěry vládě v době českého předsednictví EU. Tehdy to bylo vnímáno jako něco strašného, protože jsme v EU byli velmi krátce, a navíc se světem prohnala finanční a poté i ekonomická krize.

V souvislosti se zrušením superhrubé mzdy je třeba si připomenout, že její zavedení byl jediný velký počin Topolánkova kabinetu. Souvisel s tím, že ODS před volbami 2006 představila plán tak zvané „rovné daně“, tj. daně, kterou by ve stejné výši platili zaměstnanci, podnikatelé OSVČ i firmy, a to ve výši 15 %. Nicméně jeho realizace se ukázala jako velký oříšek, protože započala zmíněná finanční krize, která se posléze přelila i do státního rozpočtu. Aby bylo zachováno zdání splnění předvolebního slibu o rovné dani, vymyslel Topolánkův kabinet právě tak zvanou superhrubou mzdu, z níž se počítal daňový základ pro zaměstnance. Sazba 15 % byla zachována, ale platila se nejen z hrubé mzdy, ale i z odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Tím došlo k tomu, že čistá mzda se fakticky příliš nezměnila od předcházejícího výpočtu a státní rozpočet dostal své finance.

Současnost se zrušením superhrubé mzdy a s ponecháním sazby na úrovni 15 % je vlastně splněným záměrem ODS z roku 2006. ODS tedy pro zrušení superhrubé mzdy hlasovala naprosto v souladu se svým někdejším programem „rovné daně“. Paradoxně jí k tomu pomohl úhlavní nepřítel Andrej Babiš. Ale taková už je politika. Další novinkou Topolánkova kabinetu byly platby u lékaře. Ale ty vzaly relativně rychle za své poté, co v předčasných volbách roku 2013 vyhrála Sobotkova ČSSD.

Dodnes mi není příliš jasné, proč vzal Topolánek do koaliční vlády na konci roku právě Kalouska jako ministra financí. Jednak si tím velmi rozhněval Vlastimila Tlustého, který mu poté jen okopával kotníky a byl rozhodujícím činitelem pádu jeho vlády. Tvrdívá se, že již tehdy se Topolánek s Kalouskem domlouval na vzniku nové pravicové strany, která by byla spolehlivým spojencem ODS místo nespolehlivých lidovců. Tak údajně vznikla TOP 09, v níž od počátku Kalousek dominoval. Sekundoval mu zdatně i Karel Schwarzenberg. V roce 2010 zaznamenala TOP 09 obrovský úspěch a vznikla koalice ODS, TOP 09 a VV (Věci veřejné s Radkem Johnem jako předsedou). Tehdy se zdálo, že založení TOP 09 byl „chytrý“ tah, protože vznikla vláda s poměrně velmi silným mandátem. Nicméně premiérem se stal Petr Nečas, jehož osobní problémy natolik zastínily výsledky jeho vlády, že koalice v červnu 2013 padla. Dnes víme, že většina obvinění Petra Nečase olomouckým vrchním státním zastupitelstvím neobstála u soudů. Vše se nakonec zredukovalo na „kabelky“ jeho nynější druhé ženy Jany. Od pádu Nečasova kabinetu zažívá česká pravice již jen setrvalý ústup ze slávy. ODS si udržuje oblibu asi 10 % voličů, TOP 09 se pohybuje kolem 5 %.

A jsme již v současnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že dominantním politickým seskupením je dnes v Česku hnutí ANO Andreje Babiše, menší strany hledají způsob, jak Babišovi sebrat vládní angažmá po letošních volbách do poslanecké sněmovny. I když se občas v průzkumech ukazuje zejména ČPS – Piráti – jako strana s potenciálem až kolem 20 % voličů, rozhodly se současné opoziční strany tak zvaného demokratického bloku k vytvoření volebních koalic. Piráti sázejí na spolupráci se STAN, zatímco ODS chce jít do voleb společně s TOP 09 a lidovci. Vzhledem k tragické podpoře české levice, a to jak ČSSD, tak KSČM, které se pohybují těsně na hranici volitelnosti do sněmovny, se Piráti společně se STAN stávají novou levicí. Oslovují zejména mladé voliče, kterým tradiční levicové strany nevyhovují. Komunisté jsou na tom doopravdy bídně díky tomu, že se již plně projevil efekt poklesu jejich voličské základny mezi nejstaršími voliči. ČSSD pak dlouhodobě bojuje s tím, že ji zastupují lidé s nízkým charismatem – chybí prostě lídr stylu Jiřího Paroubka, který ze strany dokázal vymačkat ty nejlepší výsledky. Bohuslav Sobotka ani Jan Hamáček prostě nejsou vůdci na slovo vzatí, a i když Hamáček něco vytěžil z pozice předsedy krizového štábu proti pandemii, je víceméně neviditelný. Samozřejmě, nic mu neulehčuje ani samotný Andrej Babiš, který odsál ty dříve narozené voliče jak komunistů, tak sociální demokracie.

Trojkoalice ODS, TOP 09 a lidovců pak má poněkud jiný problém. Právě Kalousek byl tím zásadním odpůrcem Babišovy politiky a jednoznačným představitelem politiky, pro kterou se vžil název „Antibabiš“. Předseda ODS i předseda KDU-ČSL se sice snažili a snaží dělat svou politiku „Antibabiš“ co nejlépe, u lidovců je patrná dokonce jistá ochota řadu kroků současné vlády buď tolerovat, nebo dokonce podpořit. Je ostatně velmi pozoruhodné, že pro zrušení superhrubé mzdy, „zločinu“ dle Kalouska, byla ODS a část lidovců. Právě situace kolem superhrubé mzdy je předznamenáním toho, že ekonomický program trojkoalice bude velmi obecný a vágní. Ještě větší problém pak vidím v zahraniční politice trojkoalice, když se TOP 09 chlubí svou proevropskou politikou, zatímco ODS tíhne spíše ke kritice řady kroků EU a europoslanec za lidovce Tomáš Zdechovský je znám ze své publikační činnosti jako tvrdý kritik migrační politiky EU. Osobně však vidím největší problém trojkoalice v osobě současné předsedkyně Markéty Pekarové Adamové, která svými ultimativními požadavky vůči vládě může zřejmě odpudit řadu pravicových voličů, kteří by jinak pro ODS hlasovali. Kalousek jako matador české politiky s nejhorším skórem popularity se svým odchodem z aktivní politiky snaží uchlácholit konzervativní voliče tím, že už se nemusejí bát a mohou pro trojkoalici s klidem hlasovat – on už u toho nebude. Tak jasné to však dle mého soudu není. Stále jej totiž vidím jako muže, který bude , řečeno slovy Járy Cimrmana, „zpovzdálí vše pozoruje a ve vhodné chvíli se do toho vloží“.

I přes ohlášený odchod Miroslava Kalouska z politiky považuji trojkoalici za nedomyšlený projekt s řadou rizik. Voliči ODS a lidovců by sice mohli zajistit oněch kýžených 15 % hlasů nutných pro vstup do sněmovny. Obávám se však, že možná až třetina voličů ODS koalici s TOP 09 „neskousne“ a bude pošilhávat po jiné variantě. Proto vidím 15% kvorum pro trojkoalici jako značné riziko a nejsem si vůbec jistý, zda tomu Kalouskův odchod pomůže.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz