Prezident Václav Klaus přivítal o víkendu v Brně prezidenty států střední a východní Evropy. Již vzhledem k tomu, že pravomoci většiny jeho sezvaných kolegů zpravidla nejsou nijak rozsáhlé, nedalo se od summitu očekávat žádné zásadní rozhodnutí. Za víkendovou brněnskou akci o něco významnější proto můžeme považovat taktické „uřeknutí se“ Jiřího Paroubka v internetové televizi Brněnská 1. Bývalý premiér nabídl KDU-ČSL podporu své strany lidovci navrženému kandidátovi, a to pod podmínkou, že půjde o člověka vyznačujícího se „nadstranickostí, proevropským a sociálním cítěním a ochotou navázat na tradici T. G. Masaryka a Edvarda Beneše“. Dalo by se jistě spekulovat, co Jiří Paroubek například mínil oním navázáním na tradici Edvarda Beneše. Nicméně věcné rozbory Paroubkovy věty nemají moc smysl, neb jde o větu politickou, kterou lze do češtiny přeložit velmi snadno: navrhněte někoho, kdo není Václav Klaus, a my ho podpoříme.

Kdo s kým o čem pro koho

Prezidentská volba je nepřímá, a rozhodující jsou tedy dva faktory: složení volitelského sboru (sněmovny a Senátu) a též aktuální mocenská konstelace, neboť žádná vládní koalice, jež je zrovna u moci, si rozhodně nebude přát zvolení kandidáta opozice. Při poslední volbě v roce 2003 se právě takový průlom podařil alianci ODS, komunistů a „zemanovců“ v ČSSD, tedy, v posledním případě, vnitrostranické opozice.

Šlo o tvrdý úder do boku Špidlovy vládní lodi, a byť nakonec neměl takovou brizanci, s níž počítal rudý lišák Grebeníček (ČSSD se nerozpadla), kapitán Špidla se musel za rok a půl stejně poroučet.

Paroubkova aktuální nabídka lidovcům pochází ze stejného machiavelistického těsta: má za cíl vylákat z vládního tábora kromě antiklausovských zelených i lidovce a nezvolením Václava Klause smrtonosně torpédovat současnou vládní koalici.

Má ale vůbec šanci na úspěch? Matematicky ano.

Ve třetím kole volby hlasují poslanci a senátoři dohromady, a ke zvolení je tedy třeba minimálně 141 hlasů (pomineme-li dost nepravděpodobnou variantu, že by někdo dosáhl nadpoloviční většiny v obou komorách odděleně v prvních dvou kolech volby). Do třetího kola se také vytipovaný kandidát musí probojovat tak, že dosáhne v prvních dvou kolech většiny alespoň v jedné z komor. ODS má nyní (tj. po doplňovacích volbách do Senátu) ve volitelském sboru 122 hlasů a nadpoloviční většinu v horní komoře. Václavu Klausovi tak ke znovuzvolení chybí zdánlivě velmi málo - 19 hlasů.

Druhým nejpočetnějším klubem jsou sociální demokraté s celkem 85 voliteli (bez Melčáka a Pohanky), třetí příčku zaujímají komunisté s 29 voliteli. Jelikož zelení odmítají Václava Klause podpořit a jelikož ODS bude právě Klause kandidovat, mohou sociální demokraté a komunisté pronést svého kandidáta až do finále, neb v Poslanecké sněmovně disponují relativní většinou 98 hlasů. Sečteme-li hlasy senátorů z Klubu otevřené demokracie, kde se „skrývá“ i zelený senátor Jaromír Štětina, a Sdružení nezávislých kandidátů, dostaneme 13, bez Štětiny 12. S jejich hlasy ale Václav Klaus patrně počítat nemůže, rozhodně ne se všemi. Jazýčkem na váze jsou tedy lidovci, jichž ve sněmovně a v Senátu zasedá celkem 24. Petr Pithart Václava Klause volit nebude, ale i 23 lidovců by mu ke znovuzvolení stačilo.

Sečteme-li ČSSD a komunisty, dostaneme 114. Se zelenými jsme na 121, ale Štětina nebude hlasovat pro nikoho, kdo se bude těšit podpoře komunistů. Takže jsme maximálně na 120. S lidovci jsme pak na 144, což už je průchodné. Celá konstrukce však stojí na podpoře 29 komunistů (bez nich sice mohou ČSSD, lidovci a zelení pronést svého kandidáta do finále, tam mu však budou komunistické hlasy chybět). Podpora komunistů u zelených patrně narazí, a to i v případě, pokud by společná antiklausovská kandidátka byla žena. Starostkou Cambrigde se sice nyní stala transsexuálka Jenny Baileyová, jež se - dle agenturní zprávy - „narodila jako muž a v roli otce vychovala dvě děti“, ale tak daleko zatím na našem zaostalém postkomunistickém východě nejsme. Nicméně 6 zelených by se teoreticky dalo kompenzovat některými senátory z KOD a SNK.

Co bude pro KDU nejvýhodnější

Navrhnou tedy lidovci ženu (transsexuálku nemohou), sociálně cítící, proevropskou, masarykovskobenešovskou, nekonzervativní nekatoličku (to kvůli hlasům komunistů a sociálních demokratů)? Lidovecký šéfpočtář Miroslav Kalousek by jistě nějakou takovou najít dokázal (třeba Helenu Třeštíkovou), ale proč by to dělal. Ohrozil by tím přece svůj post ministra financí, a další lidovecké sinekury (hlavně místní rozvoj a obranu).

Přežije-li vláda hlasování o reformě, bude pro lidovce nejvýhodnější buď podpořit Klause (zadarmo to samozřejmě nebude), anebo se (skrytě) postarat o jeho nezvolení v první volbě, čímž se může otevřít prostor pro další vyjednávání. Do té doby sice Jiří Paroubek vypouštět pokusné balonky může, leč patrně s podobným efektem, jako když ještě jako malý Jiřík chodil s rodiči na Matějskou.

LN, 28.5.2007

Autor je politolog