4.5.2024 | Svátek má Květoslav


POLITIKA: Je to marné

29.4.2013

Když zaměstnanecké jistoty plodí velkou nejistotu

Už i ti socialisté začínají pomalu chápat, že to, co považovali dlouhá léta za naprosto základní principy ochrany pracovníků a jistot zaměstnanců, vede velmi často k opačnému účinku. Je proto poměrně značně nepochopitelné, když totéž nechápou politici, kteří si říkají pravicoví. Loni tak na návrh tehdejšího ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka vládní koalice prosadila limit pro takzvané řetězení pracovních poměrů na dobu určitou. Zavedlo se pravidlo třikrát a dost.

Pak dotyčný si musel dát tříletou pauzu, než mohl se stejným zaměstnavatelem uzavřít další dočasnou smlouvu. Podle Drábka to mělo ochránit zaměstnance před zvůlí zaměstnavatelů.

Jak na to přišel, těžko říci.

Možná při hledání klientů pro ty jeho sKarty.

Lepší špatná smlouva než žádná

Dokonce i odborářům bylo jasné, že bude následovat přesun těchto většinou sezonně pracujících lidí do tzv. agentur práce, kde ti lidé jednak mají horší pracovní podmínky, jednak si vydělávají méně a méně. To se také obratem stalo a po roce se vše vrací zpět. Bez protestů levicové většiny v Senátu, protože už i socialisté chápou, že tudy cesta k novým pracovním místům fakt nevede. A tak nyní novela zákona hladce prošla Senátem.

Jasně že situace, kdy má člověk třeba i několik let smlouvu na tři měsíce, není nijak sociálně, ale ani z psychické stránky pro dotyčného komfortní. Je to ale pořád lepší, než když nemá smlouvu žádnou a na rohlíky si vydělává někde načerno, bez dodržování elementárních pravidel sociální ochrany a bezpečnosti práce.

Ať už se to komu líbí, nebo nelíbí, každý zaměstnavatel uvažuje velmi ekonomicky.

Pokud nemá dlouhodobou zakázkovou náplň, nikdy nenajme zaměstnance na dobu neurčitou, protože jeho propuštění je zkrátka nákladné. Když výpovědní lhůta a odstupné stojí více než zisk, který dotyčný zaměstnanec svému zaměstnavateli přináší, tak nemůže konat jinak. To pak buď najme agenturu práce, která tu špinavou práci obcházení zákona udělá za něj, nebo raději zakázku odmítne. Prostě tak to bylo, je a bude. A je nepochopitelné, že tato vláda honosící se přídomkem pravicová a liberální je schopna připustit takové přešlapy. Ale zřejmě je.

Velké riziko

Jak nyní sledujeme při další sociální kauze, kterou je zvyšování minimální mzdy. Když před pár týdny na svém programovém sjezdu přišli sociální demokraté se záměrem zvýšit během příštího volebního období minimální mzdu o polovinu, tedy ze současných osmi tisíc korun na dvanáct tisíc, nikdo to moc nekomentoval, protože takových slibů padne před volbami ještě opravdu hodně a tak hloupí ti sociální demokraté, aby tuhle sociální sebevraždu provedli, snad opravdu nejsou. Takový postup příští vlády by zcela se zárukou zlikvidoval všechna místa pro nekvalifikovanou pracovní sílu od Chebu po Lanžhot. A přesun tak velké části pracovní síly do šedé ekonomiky by s příjmy státního rozpočtu zatočil tak, že by se Sobotkovi řádně zapotily brejličky.

Jenže vládě, která nad tím měla mávnout rukou, netrvalo ani oněch pár týdnů a začaly spekulace, jestli zvedne od příštího roku minimální mzdu o čtyři stovky, či o šest. Nakonec ministryně práce a sociálních věcí Ludmila Müllerová půjde do vlády s pětistovkou navíc.

Vláda, která chápe, že institut minimální mzdy je z principu chybný, by o navyšování vůbec neměla uvažovat. Ono se to ale vládám většinou hodí, protože mají z nějakého blíže neuchopitelného důvodu pocit, že minimální mzda jim zajistí výnos nikoli sice nějakých daní, ale sociálního a zdravotního pojištění.

To je ale holý nesmysl. Lidé pobírající minimální mzdu jsou totiž v naprosté většině v profesích, kde navýšení nějakých oficiálních tarifů k ničemu nepovede.

Buď dojde k adekvátnímu snížení úvazku, takže dotyčný nebožák dostane stejně peněz za stejnou práci, jen bude předstírat, že ji dělá kratší dobu, nebo se ti lidé nedobrovolně přesunou mezi černé pracovníky. A to zlikviduje účinně lepší výběr na těch místech, kde je problém provádět podobné operace. To proběhne i v případě, že dojde k mírnému zvednutí minimální mzdy. O dopadech na zaměstnance, kteří se onomu údajnému zázračnému zvýšení mzdy nevyhnou, pak škoda mluvit. Pokud ještě mají třeba stravenky či jiné benefity, tak o ně zcela nepochybně přijdou, protože jejich zaměstnavatelé vyšší mzdu do svých cen v současné recesi opravdu promítnout nedokážou a budou šetřit na všech personálních nákladech, kde se dá. Že se z té almužny nedá moc žít, je pravda, ale zvýšení tarifu těm lidem fakt nepomůže.

Ale to vše bylo už mnohokrát popsáno a zdokumentováno. Zcela marně.

MfD, 27.4.2013

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO