Otazníky nad Rafajem vrhají špatné světlo na celý ÚOHS

Slibem nezarmoutíš. Premiér Babiš tuto pravdu zná, a tak se nechal před několika týdny slyšet, že uposlechne výzvu protikorupční rady vlády a předá prezidentu Zemanovi návrh na odvolání Petra Rafaje z čela Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Přidal se i vicepremiér Hamáček, takže je možné hovořit o sympatické koaliční shodě. Oba ale určitě znají dřívější prezidentovo vyjádření, že Rafaje odvolá jedině po pravomocném soudním verdiktu. A to bychom mohli čekat déle, než je termín vypršení Rafajova mandátu v červenci příštího roku.

Je nejvyšší čas, aby Babiš s Hamáčkem Zemanovi rychlý proces s Rafajem důrazně doporučili. Jeho osobní kauzy se totiž prolínají do vnímání celé instituce a mohou zastínit její správná rozhodnutí. Není náhoda, že po Rafajově skalpu volají už dva kraje. K Ústeckému se čerstvě přidal Liberecký. Oba připomněly konkrétní kauzy, kdy jim úřad šlápl na kuří oko.

Liberečtí zastupitelé uvedli hned dva případy, ve kterých jim dal s odstupem za pravdu soud. Jenže historicky platí, že téměř 98 % soudních rozhodnutí bylo ve prospěch antimonopolního úřadu. Krajům se často například nelíbí, když je úřad klepne přes prsty kvůli naformulování takových podmínek v tendrech, které dokáže splnit jen jeden jediný uchazeč.

Liberecký hejtman Martin Půta také spolu s Transparency International kritizuje, že odvolacím orgánem je v případě sporů samotný předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který má k dispozici podklady rozkladových komisí. Zde se mísí legislativní rozměr s Rafajovými moresy zavánějícími nepotismem. Vždyť do rozkladových komisí neposadil jen brněnského politika Švachulu, dnes trestně stíhaného, ale i svoji vlastní dceru a zetě.

Že úřad nemůže být populární mezi těmi, na které dohlíží, bylo jasné od počátku. Kvůli Rafajovi je ale jeho každá obhajoba obtížná. Předsedovi jsou vytýkány schůzky týkající se výběru mýtného nebo investic vynaložených do výstavby krajské nemocnice na Zlínsku. Pozornost vzbudily Rafajovy luxusní dovolené, dva miliony v hotovosti nalezené policií v jeho bytě i samotné řešení Rafajovy bytové situace. Úřad mu pronajímá byt, který je psaný na firmu jeho frýdecko-místeckého kamaráda, podnikatele Alexandra Čuby.

Autoritě ÚOHS nepřidává ani pasáž z výroční zprávy Bezpečnostní informační služby za rok 2017, ve které jsou zmiňovány „snahy soukromých subjektů nelegitimně ovlivňovat regulatorní a kontrolní orgány, jejichž rozhodnutí mají z principu široký a dlouhodobý dopad na celá odvětví“.

Až se tedy Babiš s Hamáčkem vypraví na Hrad, měli by argumentovat zejména potřebou čistého štítu antimonopolního úřadu. Zároveň musí zapomenout na to, že Rafaj byl poslancem za ČSSD, kde je členem i Alexandr Čuba, nebo že prostředníkem při jednáních s provozovatelem mýtného byl první místopředseda ANO Jaroslav Faltýnek.

Silný apel od vlády je o to důležitější, že Miloš Zeman si dosud s Petrem Rafajem vyjadřovali vzájemnou loajalitu. Prezident je ten poslední, kdo by chtěl nahrávat protikorupčním spolkům. Navíc jeho oblíbený byznysmen Petr Kellner se rovněž motal kolem mýtného. Když prezident zůstane u své vůle Rafaje neodvolat, nikdo s ním nehne. Museli bychom čekat na konec Rafajova mandátu, nebo na takový průšvih, nad kterým by ani Zeman nedokázal přivřít oko.

Pokud se ale antimonopolní úřad rychle nedočká důvěryhodného šéfa, můžeme se těšit, že mu budou nakládat i další kraje, obce nebo firmy – a vždy se přitom oženou Rafajovou zpochybněnou pověstí.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)