Když se kdokoliv z nás podívá na makroekonomické ukazatele jako je změna HDP, změna míry nezaměstnanosti nebo třeba průměrná mzda, musí si nutně položit otázku, zda vlastně vládu České republiky vůbec k něčemu potřebujeme. Obecní záležitost spravují komunální a regionální politici, ministerstva úřadují záležitosti státního a mezinárodního významu a toho, že je v Česku již od léta provizorium, si nikdo z nás na první pohled nevšímá. Tedy do doby, než otevře první noviny nebo pustí televizní zprávy.

Asi opravdu není úplně běžné, že stát ve střední Evropě a člen EU nemá tak dlouhou legitimní vládu. Ale při znalosti výsledku parlamentních voleb je jasné, že v České republice stabilní a pevná vláda na 4 roky, která bude realizovat svůj program, hned tak nevznikne. I přes hospodské řeči pana Dalíka je stále v Poslanecké sněmovně remíza 100 : 100. Již ani nelze sledovat všechna prohlášení politiků z ODS a z ČSSD o budoucích vyhlídkách, protože reálnost všech těchto tvrzení se limitně blíží nule. Nevím jak poslancům, ale běžným obyvatelům české kotliny nebo moravských úvalů je již dávno jasné, že se ti dva nahoře nedohodnou. Skutečná vláda nemůže vzniknout, protože neexistuje většina a tudíž ani menšina. Rádoby zajímavé koncepty o opoziční smlouvě + 1, o toleranci vládě, o vládě expertů bez účasti stranických špiček, o široké koalici kromě komunistů vydrží do příští tiskové konference.

Nevím, jak ještě dlouho budeme v tomto provizorním stavu žít. Nyní máme vládu jmenovanou, odvolanou a v naději a premiéra jednou současně odvolaného a jmenovaného. Ministři nebudou ani rozbalovat, protože budou už zase balit. Jedno vím ale jistě. Cesta z tohoto marasmu vyjednávání a vzájemných podtrhů a urážek je jen jedna. Jmenuje se předčasné volby. A k předčasným volbám je možné dojít jedině přes trojí jmenování a nedůvěru vládě. Již nyní jsme mohli být na konci tohoto cyklu a my jsme stále na jeho počátku.

ODS se nesmí bát třetího pokusu pro Paroubka. Taková obava svědčí pouze o slabosti v jejích řadách. Paroubek musí ustoupit ze své strategie „bez nás si ruce neumyjí“, protože přináší ČSSD pouze ztrátu. Čím dříve to lidé v ČSSD pochopí, tím lépe pro ně. Čím déle budou trvat na své obstrukční pozici, tím slabší volební výsledek mohou očekávat. Politika je také umění ústupku a uznání vítěze. V opoziční roli může ČSSD sbírat síly na příští vítězství.

Pokud politici ODS nepřipustí možnost třetí volby a tím i možnost předčasných voleb a budou stále hledat nějaký kompromis, nepatří do politiky. Až ČSSD přizná, že ve volbách nezvítězila a až přestane vyhrožovat třetím pokusem na neurčito, přestane být všem pro smích. Jedinou dohodu, kterou od politiků očekávám, je dohoda o předčasných volbách. Jakékoliv jiné dohody, setkání a tisková prohlášení maskují jejich neschopnost podívat se pravdě do očí a uznat patový stav.

Naši politici mi připomínají šachisty. Hrají hru, kdy jedna strana má mírnou výhodu. Sledujeme šachový zápas, kde osamoceného černého krále honí bílý jezdec a král. Každý ví, že pokračování takového utkání nemá smysl. Šachisté vstanou, podají si ruce a začnou se připravovat na příští partii. Ti naši se honí okolo šachovnice a přitom na sebe výhružně pokřikují. Nikoho to nebaví.

Institut evropské demokracie