Sjezdy tří hlavních opozičních stran během ledna nebudí takovou pozornost možná z toho důvodu, že jsou tři.

Nejdříve rokovali Piráti, po nich přijdou na řadu ODS a lidovci. Pryč jsou časy, kdy byl hlavní politickou událostí roku sjezd opoziční strany, ať šlo o občanské či sociální demokraty. Tehdy se dobře vědělo, že se v nepřehledných chodbách toho kterého kongresového centra člověk setká s budoucími ministry a že se seznámí s programem, podle kterého už brzy příští vláda přehodí výhybku. Teď se však od opozičních stran nic podobného nečeká.

Viditelným důvodem je roztříštěnost politické scény. Proč se zajímat o stranu, která se pohybuje mezi deseti a patnácti procenty, nebo ještě někde níže. Existuje však hlubší příčina. V tuzemské politice nejde o hodnoty, ale o to, jak je kdo kompetentní a schopný.

Samozřejmě má každý politik o svých schopnostech ty nejvyšší představy a dobře ví, že své plány nejlépe uskuteční právě on sám. Češi to svým politikům trpí z prostého důvodu. Jsou totiž národem technokratů a opravdu chtějí ve vládě odborníky. Ve výsledku se okolo té které strany seskupí určitá část společnosti, která jde popsat podle sociologických nebo demografických parametrů. Také proto jsou na čele pelotonu tři vyhraněné technokratické strany.

Babiše volí starší generace žijící na vzdáleném venkově a v panelových sídlištích, která trpí jistou nostalgií po jistotách minulého režimu. Mladé technokraty objevující možnosti liberálního kapitalismu sdružují Piráti. Mají příznivce hlavně ve městech, bojují však s Babišem o sídliště. Třetí technokratickou stranou je ODS, jejímiž typickými voliči jsou podnikatelé a akademici vyššího středního věku, tedy vítězové polistopadové transformace.

Tím sociologický popis nekončí. Komunisté jsou starou stranou založenou na předlistopadových strukturách a tímto směrem se vyvíjejí také sociální demokraté, kteří zřejmě ukončili pokus o politiku, ve které nejde jen o peníze a mocenské technologie. Negativním obrazem komunistů na venkově jsou lidovci a jako třetí vzadu se do stejného boje hlásí Starostové.

Podobné konzervativní a národovecké představy o životě sdílejí s ODS voliči Okamurovy SPD, jen s tím rozdílem, že v transformaci po listopadu neuspěli. O ovládnutí stejné niky nově usiluje i Trikolora. TOP 09 našla nový profil v tom, že oslovuje mladé měšťáky z lepších rodin jako serióznější konkurence Pirátů.

Často se vyčítá ANO, že se obrací jen na své voliče, ovšem pouze o svůj omezený elektorát se zajímají i ostatní strany. Nabízí se proto otázka, jestli existuje recept, jak roztříštěnost překonat. To se může dočasně podařit při uzavírání předvolebních koalic, které si stejně jako třeba v Itálii vynucuje volební systém.

Důležitější je proto návrat k hodnotám, které nejsou důležité jen pro omezený okruh příznivců, ale které se týkají celé republiky a její budoucnosti. To jsou obecné otázky o charakteru současné demokracie, o nutnosti platit vysoké daně, spravedlnosti sociálních systému a bezpečí ve světě, který mění globální konflikty i ekologické výzvy. Co nám vlastně o tom říkají sjezdy tří hlavních opozičních stran?

Autor je komentátor serveru Echo24