Již několik týdnů hýbe naší společností kauza údajné korupce vicepremiéra vlády a předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka, ke které mělo dojít takřka před pěti lety. K tomuto vážnému obvinění se, byť opožděně, přiznala jeho bývalá sekretářka, která jej navíc předtím obvinila ze sexuálního harašení.

Nutně nás napadne otázka, kdo může mít zájem na odstranění razantního bývalého vsetínského starosty z vrcholné politiky. Je to někdo, kdo se nechce smířit s vládními reformami, nebo snad je to útok z vlastních řad? Ať už je za vyvoláním této aféry kdokoli, jedno je jisté. Do takového podezření se může dostat každý z nás. A tady začíná ono takřka hamletovské dilema: věřit, nebo nevěřit?

Někteří novináři cítí kořist a společně s parlamentní opozicí dnes a denně vyzývají Jiřího Čunka k demisi. Je jim jedno, že nejsou známy důkazy, stačí jim výpověď jedné ukřivděné sekretářky. Jejich argument zní, že v západní demokracii odstupují politici při podezření z nečestného jednání a vracejí se až po očištění svého jména. To je sice pravda, ale v těchto demokraciích také platí, že vyslovit podezření nelze tak snadno, protože i ono podléhá jistým morálním kritériím. Ústup politika Čunka do ústraní by tak nebyl šlechetným gestem, ale kapitulací před mocnými „temnými“ silami.

Přirovnal bych to ke známému americkému filmu o psím ohonu. I u nás jsou zřejmě aktivní určité skupiny, které nechtějí normální demokracii, běžnou v zemích EU. Těm patrně vyhovuje dnešní chaotický stav policie a nestandardní prostředí, ve kterém může docházet k pronikání kriminality do politiky. Právě v tom spočívá obava senátora Štětiny, který řekl, že kolegu Čunka pohltí chobotnice. Pro nás všechny tedy zůstává další nezodpovězená otázka. Kdo vrtí Čunkem?

Právo, 6.3.2007

poslanec za KDU-ČSL