Nechybělo mnoho a sociální demokracie se nedávno zasloužila o změnu poměrů v Poslanecké sněmovně. Jenže – jak se jí často stává – záměry do konce nedotáhla.

Cílem předsedy Jana Hamáčka bylo vyloučit z ČSSD poslance Jaroslava Foldynu a šéfa organizace ve Foldynově Ústeckém kraji Miroslava Andrta. Zatímco tomu lze vyčítat leda nesouhlas s účastí oranžových ve vládě a veřejnou kritiku partajního vedení, Foldyna si o radikální řez koledoval sám.

Naváží se do ministra zahraničí Petříčka kvůli proevropské politice, na ministryni práce a sociálních věcí Maláčové mu zase vadí její štědrá náruč. Další kolegy označuje za „neomarxistickou pakáž“. Lépe mu je mezi neokonzervativci a pravicovými radikály. Na nedávném srazu bílých heterosexuálních mužů se družil i s předsedou Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomášem Vandasem.

Však také Hamáček Foldynu varoval, že pokud nebude respektovat program a strategii ČSSD, může ve straně skončit. Už se též rozjely spekulace, že by mohl zamířit do Okamurovy SPD nebo Klausovy Trikolóry, kde již zakotvil někdejší ministr zahraničí Jan Kohout a ústavní právník Zdeněk Koudelka, donedávna vlivní sociální demokraté.

Pohár přetekl a předsednictvo sociální demokracie v pátek o Foldynově a Andrtově vyloučení hlasovalo. Neúspěšně. Většina přítomných byla pro, ale kvóra daného stanovami se dosáhnout nepodařilo. Mimo jiné proto, že ani pro řadu funkcionářů ČSSD není atraktivní účastnit se vrcholných jednání – což o kondici Lidového domu vypovídá více než co jiného.

Sotva ale čekat, že se vztahy mezi Foldynou a oficiální reprezentací sociální demokracie spraví. Ani patnáctičlenný poslanecký klub nemůže počítat s jeho loajalitou. Koalici se ale nejspíš Foldyna nevzdálí, poněvadž pro premiéra Babiše má pochopení.

Hlasy, které Hamáčkovi chyběly k zúčtování s Foldynou, nedodali mimo jiné zástupci pražské sociální demokracie. Zdánlivě to je překvapivé. Vždyť patří k liberálnímu křídlu ČSSD, mezi nímž a Foldynou se léta vedou drsné souboje. Stačí si připomenout, jak Foldyna loni sabotoval cestu Miroslava Pocheho do Černínského paláce.

Poměry v politice se ale každou chvíli mění. Právě kvůli Hamáčkově neschopnosti prosadit Pocheho mu pražští kolegové postupně vypověděli loajalitu a přidali se k těm sociálním demokratům, kteří koalici s ANO kritizují.

Šlo to slyšet i v létě na pozadí sporu o obsazení resortu kultury. Interní spory dokonce stály předsedu pražské ČSSD Petra Pavlíka křeslo politického náměstka na ministerstvu školství.

Další vlivný pražský sociální demokrat Petr Dolínek v minulých týdnech sbíral podpisy pro odvolání předsedy KSČM Vojtěcha Filipa z postu místopředsedy Sněmovny. Poslanec Dolínek tvrdí, že akce se situací uvnitř ČSSD nesouvisí a podnětem bylo Filipovo zlehčování romského holokaustu.

Věřit mu můžeme a nemusíme. Filip se skutečně zachoval skandálně, podobně jako druhdy Tomio Okamura, s jehož židlí Dolínek netřepe. Co by se ale stalo, kdyby Filip padl? V dolní komoře by se narušil princip poměrného zastoupení v jejích orgánech a komunisté by na oplátku měli tendenci vypovědět spojenectví s koaliční vládou. Ta by mohla jít do kytek.

Bylo by zvláštní, kdyby chytrý politik Dolínek neměl toto domyšleno. Spíš však s podobným scénářem počítal. Anebo chtěl jen poškádlit Hamáčka? Poněvadž v koaličním táboře se sběrem podpisů podle očekávání pohořel a Filip může být klidný.

Pokud ale pro autory komentářů je neposedná sociální demokracie živnou půdou, pro voliče hry a intriky v jejích útrobách mohou být důvodem, proč nad ní zlomit hůl.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)