aneb Jsem (opět) zděšen

Nikdy bych nevěřil tomu, že je možné, aby někdo vážně požadoval po herci, aby se omluvil za to, co v rámci role řekl v seriálu, ve filmu, v divadelní inscenaci. Moje naivita, neb výše uvedeného jsme právě svědky.

Nejsem sympatizant a tím méně volič (a dá Bůh, že nikdy nebudu) hnutí ANO. Jako volič se cítím být klausovcem – mám důvěru v klasické politické strany, nikoli v politické projekty typu Věcí veřejných, Úsvitu a jim podobných.

Když ale někdo z tohoto segmentu politického spektra zaslouží pochvalu či uznání, nebo dokonce obranu, neodepřu mu ji.

Nedávno jsem veřejně pochválil novou ministryni pro místní rozvoj Karlu Šlechtovou za její vystoupení ve veřejnoprávní televizi, byť jde o osobu nominovanou ANO. Nyní přicházím, abych se zastal ministra Stropnického, byť jde o člena vlády za ANO.

Nepřísluší mi hodnotit, jestli se Martin Stropnický měl nebo neměl vzdát všech svých uměleckých aktivit po dobu výkonu funkce šéfa resortu obrany. Osobně chápu, že nechtěl kontinuitu seriálu Kriminálka Anděl (který nesleduji – u nás v rodině mají jednoznačně přednost krimiseriály severoamerické) narušit. Navíc: toto jeho angažmá mi nikterak nevadí; kdyby šlo o jediný „hřích“ našich politiků, ó jak by zde bylo blaze, ó jak jak bychom byli hrdí na tuzemskou politickou kulturu, ó jak bychom si našich představitelů vážili …

Leč bez emocí: kam se poděla logika, zdravý rozum, selský úsudek? To už se dá v rámci politického boje účelově využít (zneužít) čehokoli, i vystupování herce v rámci jeho role? Včera toho účelově zneužila justice, když potrestala Čtvrtníčka s Potměšilem, dnes politici, kteří uspořádali hon na ministra obrany – a zítra? Čeho ještě budeme v našem Absurdistánu svědky?

Přiznám se k něčemu, co mi moc sympatizantů nepřidá: jsem stoupencem kreacionismu, věřím, že člověk byl stvořen – a nadán rozumem. Do dnešního dne jsem byl přesvědčen, že poslankyně Jana Černochová, šéf dolní komory parlamentu Jan Hamáček nebo významný politik současné pravice Miroslav Kalousek jsou rozumní lidé, tj. lidé řídící se primárně zdravým rozumem. Ukázalo se, že ne vždy – neboť všichni tři podlehli v této kauze docela obyčejné hysterii.

Hamáček: Jsem v šoku.

Já jsem zase v šoku z umělého velblouda, kterého politici z tohoto komára vykonstruovali.

Černochová: Mám řadu naštvaných reakcí od vojáků.

OK, pak ale postavme na pranýř TV NOVA za to, co vysílá, jak dehonestuje armádu. Já vím, to by byla nepřípustná cenzura. Tak raději zahájíme štvanici na konkrétního herce za to, že řekl to, co mu scénář předepsal, aby řekl. Jak ubohé.

Kalousek: (Stropnický) není schopen rozlišovat mezi tím, co si myslí a mezi odříkáváním scénářů.

Právě naopak: je toho schopen a měl by toho být schopen každý rozumně uvažující člověk. Současného ministra obrany nelze soudit za to, řekl v roli jakéhosi vyšetřovatele v jakémsi seriálu, ale podle jeho slov a činů ve funkci ministra obrany. Opravdu je tak složité toto od sebe oddělit?

Otázka pro čtenáře: Také si myslíte, dáme-li na jednu misku vah výroky Martina Stropnického v Kriminálce Anděl a na druhou jeho působení jako ministra obrany, že ta první miska převáží tu druhou?

Poznámka pro poslance: Ano, vezměte tuto ptákovinu (pardon, kauzu) na zasedání sněmovního výboru pro bezpečnost a tam ji „řešte“. Pak se ale nedivte, že máte takovou oblibu a důvěru, jakou máte.

Posílá českou politickou kulturu o další stupínek blíž ke dnu to, co pronesl Martin Stropnický v seriálu, nebo to, co z toho politici udělali?

P. S. Čím víc se blíží 25. výročí sametové revoluce, tím častěji a intenzivněji jako její pěšák kroutím hlavou. Až mám obavy, abych si ji do 17. listopadu docela neukroutil.