Ač každý den slyšíme, že premiér je slabý, že se rozbil a nefunguje, je to jen důsledek hry pana prezidenta, který ví, jak fungují globální šachy.

Nejdůležitější byl jeho první tah, v kterém jako za své úkony nezodpovědná osoba předsedou vlády jmenoval trestně stíhanou osobu, která ho má kontrolovat, protože vláda za něj nese odpovědnost, což si ovšem za této situace nemůže dovolit.

Připomeňme si nejprve, jak takové mocenské šachy fungují: hrají se na globální šachovnici, která má nekonečně políček, na nichž se hraje velké množství malých her, ale každý tah i v jedné malé hře vyvolá řadu nečekaných tahů v ostatních hrách.

A právě se znalostí těchto pravidel pan prezident důsledně pracuje a snaží se oslabit hlavní hráče: nejen ANO, ale i ČSSD.

Druhý krok učinil prezident na sjezdu ČSSD, kdy podpořil tuto stranu, ač se mu jistě nelíbila nominace do předsednictva pana Petříčka i paní Maláčové, a dokonce doporučil svým 2,8 milionům občanů, kteří ho volili, tím, že prohlásil, že sám bude volit sociální demokraty, aby učinili totéž.

Tímto krokem chtěl zřejmě oslabit ANO, ale přesto se pravidelně scházel s jejich šéfem a budil dojem, že ho podporuje, dokonce to veřejně prohlašoval, i když si zároveň dosazoval na funkce ministrů za sociální demokracii své lidi: pány Tomana a Staňka, kteří sociální demokracii oslabují.

Neochota odvolat pana Staňka, přes poslední prohlášení, že tak učiní k poslednímu červenci, nic neznamená, protože tím, že přijme demisi, ještě neříká, že schválí jimi doporučovaného nového ministra.

Tímto tahem totiž oslabuje prezident premiéra, ale i sociální demokracii, což se mu v jeho hře hodí.

Předseda sociální demokracie se tím dostává do kleští nejen členské základny, ale i vnitřní opozice, která je spřízněná s prezidentem.

A podobně premiér je nejen pod tlakem předsedy ČSSD, prezidenta, ale i Evropské unie a vlastní strany, která by se po vystoupení ČSSD z koalice musela opírat o komunisty i o SPD, s níž sympatizuje prezident.

To by dále oslabovalo i premiéra v jeho vlastním hnutí, proti kterému se už staví nejen demonstranti, intelektuálové, ale i Blesk miliardáře Křetínského a prezident Hospodářské komory Dlouhý, který prohlásil, že za téhle vlády se podmínky pro podnikatele zhoršily. Navíc po konci prázdnin k nám dorazí z Bruselu i audit dotací, který se nejspíš od původního návrhu nebude příliš lišit.

Budeme-li za této situace spekulovat, zdá se, že prezident má své další tahy již připravené: pokud by ČSSD odešla z vlády, na místa odešlých ministrů by si dosadil své lidi za asistence vystrašeného premiéra a mohl by zásadně začít měnit naší zahraniční politiku i byznys. Totéž by se stalo, kdyby jmenoval svou úřednickou vládu.

Jen se mi zdá, že na další kroky již nemyslí: za takové situace by masové protesty dosáhly určitě v roce 30. výročí 17. listopadu nečekaných rozměrů a pak by mohl platit jiný scénář.

Organizátoři by vyhlásili nejprve varovnou generální stávku a pak opravdickou, a na to by již premiér i prezident museli reagovat.