Tímto ryze českým názvem s oblibou nahrazuji slovo převzaté a obecně známé, vyjadřující taktéž obrovský nepořádek a zároveň dům plný prodejných děv.

V posledních dnech pronikly tři impulzy až pod mé mozkové pleny, a rád bych je spojil v jeden celek. Před časem jsem se poučil, co je koluzní vazba a proč se uvaluje: aby obžalovaný neuprchl, nepokračoval v trestné činnosti a nemohl ovlivňovat svědky. To je jistě rozumná věc. Ale jak je pak možné, že obžalovanému Březinovi v lihové aféře přitížilo také to, že z vazby dirigoval své spolupachatele, o ovlivňování všelikých osob nemluvě? Zdalipak mu někdo propašoval do cely papírky a tužku jako Juliu Fučíkovi, nebo nosil a odnášel notýsky z dolu jako Jiřímu Muchovi (abychom si uvědomili, že ani totalitní režimy nebyly všemocné)?

Nikoli, v dnešní době stačí propašovat byť Sencor Element, miniaturní véčkový mobil, a pokud je ve věznici signál, nic obžalovanému nebrání, aby byl spojen s celým světem jako z domova. Nechci předvídat, ale určitě nebylo vhodné známého mafiána často podrobovat tak zvanému filcunku, při kterém se nahlíží i do holého rozkroku. Domácí vězení místo zbytečné vazby by přišlo mnohem levněji, jen kdyby nebylo těch zpropadených náramků, na které se neustále vypisují nové soutěže.

Chyběl mi jen dodatek, kdo byli lidé, kteří mu takovou činnost umožnili, a jak byli potrestáni. Ale to je bohužel jedna z informací, kterých se nám co nejméně dostává nejen z hlubin věznic, ale i z míst nejvyšších.

Redaktor, který podal na Hradní kancelář žalobu před čtyřmi lety, protože nezískal požadovanou odpověď na výši platů pánů kancléře a mluvčího (Hrad už obdobnou žalobu dříve prohrál), se dočkal konečně rozsudku i uveřejnění výše žoldu uvedených pánů v těchto dnech, ale jen proto, že po letech nečinění a obstrukcí byl případ předán jinému soudci, což je vpravdě Pyrrhovo vítězství, protože lid už zajímají úplně jiné věci. Ostatně to je jen perlička, o skutečných soudních hambincích tu píše mnohem informovaněji a zevrubněji pan Jemelík.

O třetí inspiraci se postaral senát, toto shromáždění moudrých. Bez povšimnutí se téměř deset měsíců neobjevil ve svém křesle zasloužilý komunista, předseda proslulého JZD a člen Strany práv občanů soudruh Čuba. Podstoupil operaci očí a střevního traktu, nicméně nepožádal o nemocenské dávky, ale celou dobu pobíral plný plat a náhrady, zejména cestovní, ve výši cca 120 000 Kč měsíčně. Nyní, když aféra propukla, rozhodl se neodstoupit a pracovat nadále zdarma ze své kanceláře. Neumím si představit fungující podnik, který by trpěl zaměstnanci tak dlouhou nepřítomnost v práci, a ještě mu za to poskytoval plný plat. Takový podnik by brzy zkrachoval.

Senát zkrachovat nemůže, senátory si volíme, ale jak vidím, neumí si s takovou šíleností poradit, už jsem slyšel i právní rozbory, co vlastně se dá udělat. Zbavit nefunkčního senátora mandátu asi jen tak nelze.

Jestliže panuje hambinec ve vězeňství, soudnictví i ve vrcholném zastupitelském orgánu, ptám se, zda jej nám také přikazují diktátoři z Bruselu, nebo není-li to z našeho vlastního bince celkem všeobecného, kam se kdo podíváme. Vzhledem k tomu, jak se nám přesto dobře daří, to buď není tak zlé, nebo prožíváme hospodářský zázrak (jak dlouho ještě?).

Volby se blíží a s nimi obvyklá reklamní hesla – Zajistíme fungující stát – Ostatní kradnú, my makáme – Zvládneme to -. Pak se zjistí, že nezajistili, makali hlavně pro sebe, nezvládli. A život jde dál.

V každé politické straně jsou odborníci všeho druhu. Mně by se líbil program několika reformních zákonů, které bych v reklamní formě pochopil jako laik, ale které by strana měla připravené nejlépe i v rozpracované formě, aby je mohla hned po volbách předložit poslanecké sněmovně. To by ovšem byla velká práce a výsledek v našich poměrných volbách bohužel krajně nejistý.

Když se tak dívám na naše koaliční vlády, je to spíš pohled na vzájemné podtrhování nohou, čehož vrcholem je ta nynější.

„Do pohybu, Česko!“ nezvolá žádný český Macron. U nás spíše jakýsi český Mikrón po dobrém obědě opráší staré dobré heslo: „De vo život, vole? Dyž nejde vo život, de vo ho...“

Přesto půjdu volit, počkám si na kandidátky. Bilbórdy nechám heslomilcům.

A tak si tu u nás žijeme, pane Holásku.