Neúspěšný prezidentský kandidát Jan "Želé" Fischer má prý už čistý stůl, jeho sponzoři údajně prokázali původ peněz.

Českorakouský mecenáš prohlásil, že se do výpisu u částky v eurech, v přepočtu šlo bezmála o milion korun, dostalo slovo "půjčka" v němčině prý omylem. Tím je jedna sporná částka údajně vyřešena a naprosto transparentní.

Druhá částka byla od Fischerova dřívějšího zaměstnavatele Ladislava Drába, který dokonce dvakrát vložil na účet pokladnou v hotovosti celkem téměř čtyři a půl milionu. Celá záležitost tak spěchala, že nebylo možno v klidu kanceláře udělat bankovní převod, a tak se Ladislav Dráb vypravil do banky, kde peníze vložil osobně na Fischerův účet.

Peníze prý vybral už v loňském roce jako dividendy a měl je doma. To je přeci naprosto normální, schovávat si doma pod polštářem několik milionů. Co kdyby člověk potřeboval pár drobných, aby zaplatil poslíčkovi pizzu a dýško?

Jan Fischer se tváří, že je vše v naprostém pořádku, ale ono tomu tak rozhodně není. Ministr financí nepochopil, že nejde ani tak o původ peněz (což se v případě pana Drába zcela a bezpochybně objasnit poněkud nepodařilo), ale že jde především o to, že peníze dorazily v okamžiku, kdy bylo oznámeno, že se stane ministrem financí.

Na této věci je zarážející několik věcí. Předně, že peníze na účet byly vkládány v hotovosti, v částce převyšující obecný limit, tedy ne příliš transparentně. Zadruhé, že Fischerův volební účet byl ještě půl roku po volbách neuzavřený, což by obojí mohlo být posuzováno jako porušení zákonů.

Ministr Fischer absolutně nepochopil, že původ peněz je jedna věc, ale především okolnosti tak náhlého procitnutí sponzorů jsou velice podivné a vrhají na něj velice špatné světlo. Když navíc zakazuje novinářům, aby se na jeho finance ptali, pak je jeho nedůvěryhodnost dovršena.

Na celé záležitosti s Ladislavem Drábem je kouzelná ještě jedna věc. Jak Ladislav Dráb, tak Jan Fischer mají stejnou banku, takže bankovní převod z účtu na účet by byl prakticky okamžitý a nebylo zapotřebí kvůli tomu jet speciálně na pokladnu...

Fischerovy miliony smrdí na sto honů. Je smutné, že teprve nyní byl Jan Fischer ochoten své dluhy z předvolební kampaně zaplatit ze své kapsy. Já být sponzorem a dozvědět se, že Jan Fischer je schopen svůj dluh umořit sám a přitom půl roku shání někoho, kdo dluh zaplatí za něj, tak bych ho poslal do míst, kde slunce nesvítí.

Fischer si nese ze své minulosti škraloup téměř desetiletého členství v KSČ. Je vydíratelný a především je zavázaný sponzorům, kteří se tak náhle objevili v okamžiku, kdy bylo jeho jméno oznámeno jako jméno budoucího ministra financí.

Jeho bývalý zaměstnavatel buduje zakázkou u státní firmy obří plynový zásobník, který bude následně provozovat s tím, že by zásobník využíval stát. Jde o miliardy. Už jen z tohoto důvodu měl Jan Fischer přemýšlet, od koho si peníze bere. Jemu to je jedno, hlavně že za něj někdo zaplatil jeho dluhy.

Člověk, který ani není schopen ukočírovat jednu předvolební kampaň v řádu dvaceti milionů korun, má vést státní pokladnu, kde se žongluje s miliardami? Navíc Jan Fischer dělá sáhodlouhé plány, jako by měl mít ministerstvo propachtované doživotně. O bleskově vyhozených lidech z vysokých postů a dosazení svých věrných na jejich místo, tedy trafikantsví, ani nemluvě.

Jan Fischer nepochopil, že žádné objasnění původu peněz, které bylo nadto provedeno silně pofiderním způsobem, nedokáže očistit jeho osobu. Tohle byla ukázková korupce v přímém přenosu. Jan Fischer je ale želatinový. Přizpůsobí se vždy a všude, hlavně když mu to vynese další finančně zajímavý post.

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora