Strany u moci si vytvořily systém nerušeného pohodlí za peníze nás všech. Státní financování politických stran je sice běžné i v jiných státech, ale v přiměřené míře, nebo se více využívá nepřímého státního financování (vysílací časy, reklamní plochy atd.).

Hlavní příjem českých parlamentních stran jsou však státní příspěvky. Strany, které ve volbách získaly 1,5 % voličů, získají sto korun za každý odevzdaný hlas příslušné straně. Strany úspěšné z hlediska získání mandátu si přijdou při současném systému vyplácení každoročně na 900 tisíc korun za jeden mandát v případě poslanců a senátorů a na 250 tisíc korun za každého krajského zastupitele. Ani moc nerozumím tomu, proč dostala minulý rok každá parlamentní strana 10 milionů korun jako stálý příspěvek.

Speciálně poslední dva jmenované typy příjmu jsou naprosto nepřiměřené, zbytečné částky a měly by být zrušeny. Jednak v zájmu svobodné a spravedlivé soutěže politických stran, ale také v zájmu daňového poplatníka (resp. každého občana). Neočekávám totiž, že by daňový poplatník měl zrovna radost, že z jeho peněz mají na stranických sjezdech v luxusních hotelech delegáti dostatek humrů a kaviáru nebo že se na něj zlověstně culí pan Rath z billboardu u silnice.

České parlamentní strany tak mají státem zaručený příjem. Přirozenější by bylo, kdyby strany byly primárně financovány z vlastních zdrojů, tedy členských příspěvků a darů od příznivců. Co se týká darů od příznivců, myslím tím opravdové myšlenkové příznivce stran (ty by současné parlamentní strany možná těžko hledaly), nikoli spřátelené osoby čekající na vítězství v „transparentním“ tendru nebo jiní přátelé ze státních podniků. Nebylo by možná špatné omezit výši sponzorského daru (např.max. 200 000 na osobu).

Výroční zprávy by měly být vyvěšeny na internetu a ne ležet v obtížně dostupné parlamentní knihovně. Současně nerozumím tomu, jak si mohou strany samy volit auditora výroční zprávy (pak není až tak překvapivé, že bývají „bez výhrad“). Dokážu si představit, že by auditor byl přidělen nebo losován. Navíc výroční zprávy kontroluje Poslanecká sněmovna (nečekám, že by zde nějaká sebekontrola fungovala).

Ještě dodám, že za volební období jdou výdaje státního rozpočtu stranám do miliard. Jistě by se za ně dalo pořídit leccos lepšího (nemocnice, školka atd.) než billboardy. V oblasti financování politických stran máme hodně co napravovat.

student právnické fakulty UK