Zdá se, alespoň sociálním demokratům to tak připadá, že strach ze státních dluhů je pryč. Teď jsou v módě oživování ekonomiky a strach z recese. A také představy, jak se lze z recese "proinvestovat", jak pravil náš pan prezident. A tak ČSSD hodila přes palubu i návrh finanční ústavy připravený na Kalouskově ministerstvu.

Před třemi lety jim nereálné sliby tváří v tvář řecké krizi zlomily vaz a zabránily jim v sestavení vlády. Teď zřejmě věří, že to projde. Lidé mají škrtů dost a zákon, který by jim bránil páchat dobro ve prospěch obyčejných lidí, je tak třeba zašlapat do hlíny.

Hlášky Bohuslava Sobotky na téma, že Kalouskova fiskální ústava je jen o škrtání, a nikoli o příjmech rozpočtu, jsou čirým a neobhajitelným nesmyslem, protože zákon nezakazuje zvedat daně. Ani náhodou. Každá vláda by měla mít právo volit politiku podle svých programových priorit. Jen by neměla lhát a tvrdit, že cosi lze udělat a ono to nic stát nebude.

Prostě rozhodnutí ČSSD zablokovat tohle téma v parlamentu neznamená nic jiného, než že se Bohuslav Sobotka připojil k Vladimíru Špidlovi, který kdysi hlásal, že "zdroje jsou", stejně jako k Jiřímu Paroubkovi hlásajícímu onen fenomenální blud, že "státní dluhy se nesplácí".

Socialisté nikdy nechtěli nic, co by svazovalo jejich vládu v utrácení a dělání dluhů. Je totiž evidentní, že vláda v příštím období zažije okamžik, kdy státní dluh České republiky překročí magickou hranici padesáti procent hrubého domácího produktu a vláda by podle znění finanční ústavy musela znovu požádat o důvěru a evidentně také vysvětlit, co s tím hodlá dělat. A socialisté velmi neradi vysvětlují, co dělají s penězi daňových poplatníků.

Zapomenut je i fiskální kompakt Evropské unie, k němuž pravicová vláda odmítla přistoupit a který je v mnohém tvrdší než fiskální ústava, protože operuje s takzvaným strukturálním schodkem. Tedy teoreticky vypočteným deficitem, který je navyšován nebo snižován podle růstu či poklesu ekonomiky. V téhle disciplíně je na tom po pravdě řečeno Česko o dost hůře než v absolutních číslech, kde se chlubíme plněním přísných evropských kritérií. A jestliže včera vláda přišla s výhledem, který počítá s rostoucím schodkem při mírně rostoucí a zrychlující ekonomice, strukturální deficit Česka se ještě výrazně zhorší.

Byli to sociální demokraté, kteří křičeli k ohluchnutí veřejnosti, jak je česká zdrženlivost v tomto případě nezodpovědná. Dnes Lubomír Zaorálek, zvaný v kuloárech pro své ideové zanícení Zao Ce-tung, prohlašuje, že ČSSD vymění finanční ústavu za přijetí fiskálního kompaktu, protože ten by pro Česko začal platit až v okamžiku vstupu do eurozóny.

Ač se zrovna on těžko snáší s prezidentem Zemanem, docela dobře si osvojil jeho dávný bonmot, podle něhož je 65 procent obyvatel dementních, dvacet jsou alkoholici, deset šílenci a jen zbytek je normální. Pokud nebudeme snižovat strukturální schodek rozpočtu ať už s finanční ústavou, nebo bez ní, ale rozhodně bez marných pokusů o oživování ekonomiky, nikdy nedosáhneme parametrů, s nimiž můžeme vstoupit do eurozóny.

Avšak na druhou stranu, když nebudeme v eurozóně, nemusíme dodržovat žádná zvláštní rozpočtová pravidla. Fikaný Zao Ce-tung někdy musel číst Hlavu XXII. Má ale smůlu a s ním i my všichni jeho pokusní králíci. Finančním trhům je to jedno.

MfD, 11.6.2013

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO