Po brexitu se nejen v našem, ale i v evropském veřejném prostoru uhnízdila fráze, že by se Evropská unie měla více přiblížit občanům. Ti, kdo ji omílají, však zpravidla nesdělí, co konkrétně mají na mysli.

Přibližování k občanům totiž může mít řadu podob. Sama Evropská unie například letos na jaře iniciovala kampaň nazvanou „Evropa v mém regionu“, která měla občany povzbudit, aby objevovali projekty financované unií a získávali o nich víc informací.

Nicméně fráze o přiblížení občanům či lidu logicky vyvolává asociaci s přímou demokracií. Má snad tedy znamenat, že by o evropských normách a vyhláškách měla rozhodovat celoevropská referenda? Například o tolik skloňovaném příkonu vysavačů, což se často uvádí jako typická ukázka unijního zmateného diktátorství?

Zkusme si něco takového představit, ostatně Evropská komise se údajně chystá podobně přiškrtit fény, varné konvice a topinkovače. Tato zdánlivá maličkost však může mít na celounijní úrovni jistý dopad na úsporu energie, a tudíž přispět k posílení energetické bezpečnosti. Samozřejmě, za podmínky zachování elementární funkčnosti přístrojů, což by ale technicky nemělo znamenat nějakou velkou potíž.

V praxi však snaha o přímé zapojení občanů do rozhodování narazí minimálně na dvě základní překážky. Za prvé, z elektrospotřebičů se stane zástupné téma, na němž se bude snažit kdekdo vyprofilovat.

Mohli bychom se pak třeba dozvědět, že vyšší příkon českých topinkovačů je projevem naší národní identity a suverenity, opřených o výkonnost Temelína – a v tom se přece nemůžeme nechat přehlasovávat Němci nebo nedej bože dokonce Rakušany!

A za druhé, hrozilo by, že k referendu na dané téma skoro nikdo nepřijde, jelikož by ho většina voličů mohla ocenit jako malichernou věc, kvůli které nestojí za to namáhat se procházkou do volební místnosti.

Jsou-li však topinkovače „prkotina“, proč potom tolik vadí, když jejich parametry reguluje nějaká celoevropská instituce? Ono by to národní ministerstvo zvládlo mnohem lépe? Není právě unijní úroveň tou nejvhodnější, poněvadž až na ní se projeví významnější úspory? A věděl by lid o problematice energetické náročnosti elektrospotřebičů, kdyby mu ji nepředhazovali domácí, národní politici coby ukázku údajné pomatenosti Bruselu?

Jedna z hlavních bolestí Evropské unie tedy spočívá především v tom, že se o její složité struktury i o problémy, které tyto struktury řeší, lidé moc nezajímají a domácí politici pak místo potřebné osvěty unii používají často jako fackovacího panáka.

Ale jiná než složitá Evropská unie být prostě nemůže, neboť musí nějak sladit zájmy skoro třiceti národních členských států s potřebou funkčnosti i s faktem neexistence nějaké vyhraněné celoevropské identity, srovnatelné s identitou národní. Volání po jejím zjednodušení tak může unii snadno rozbořit, aniž by existoval nějaký, jak se říká, plán B. Právě v tom asi spočívá jedno z největších nebezpečí dnešní doby.