Bez zaváhání zavetuje hloupý vládní návrh zákona povolující týrání lišek při norování, vyjádří se proti samostatnému Kosovu, přednese neortodoxní proslov popírající globální oteplování, do Bankovní rady ČNB jmenuje názorově spřízněnou euroskeptičku a do viceguvernérského křesla povýší mladíka, jenž leží v žaludku levicovým ekonomům a politikům. Klaus prostě bude jen a jen svůj. Zlý jazyk by dodal: utržený z řetězu.

Nic na tom nezmění pokorné Klausovy věty z inauguračního projevu, že bude opatrný při využívání možností, jež mu Ústava dává, nebo že je třeba, aby v zahraniční politice táhl prezident, parlament a vláda za jeden provaz. Ano, jistě. Činil tak ale doposud? Měřil všem stejným metrem, byl ústavně korektní?

Klaus už teď nepotřebuje ani Mirka Topolánka, ani ODS. Vzpomeňme, že již dříve si zaspekuloval o založení nové pravicové strany. Stačí, aby kroky občanských demokratů a Klausovy nabraly odlišný směr. Sentimentu nepropadne a Topolánkovu buranství je na hony vzdálen. Anebo se může pokusit rýsovat jinou vládní koalici, bez drzých zelených a lidovců. A za Zemanova pobrukování do ní vábit jak korunního prince Béma, tak soc. dem.

Vyvrcholení Klausovy politické kariéry může být provázeno snahou zapsat se do historie nějakým klíčovým počinem. Sami prezidentovi blízcí přátelé o něm hovoří jako o technokratickém pragmatikovi, který se konzervativismem pouze zaštiťuje. Jsou i tací, co naznačují, že Klaus by byl schopen se silným premiérem po boku uvést do vlády i KSČM, aby tak jednou provždy rozsekl gordický uzel české politiky. Koneckonců, komunisté si o to u něj v předešlých pěti letech vytrvale koledovali.

Ovšem prezidentovy ambice klidně mohou být i „menší“. Např. zvítězit v nepolevující bitvě o interpretaci devadesátých let, zejména kupónové privatizace a děravé ekonomické transformace. Klausova obvinění na adresu Jana Švejnara a jeho sympatizantů, že jim jde o popření všeho, co zde bylo po roce 1989 vykonáno, tedy bezmála z totalitářských či alespoň nedemokratických tendencí ukazuje, jak prezident špatně snáší kritiku éry, v níž vládl.

Ostatně ty tam jsou časy Klause – vášnivého debatéra. Dnes raději káže, než šermuje argumenty. Předvolebnímu duelu před televizními kamerami se vyhýbal zuby nehty a komu poskytne interview si pečlivě vybírá. Proč taky opouštět pohodlí hradního zákrytu? Když provokovat, tak promyšleně, když válčit, tak na půdě, kterou si předem vybere a připraví.

Klaus patrně neomezí virtuální střety s Evropskou unií a šiky ekologů. Pro širší veřejnost přesto zůstane hlavou státu důstojnou, moudrou a šmrncovní. I jeho oponenti přiznávají, že Václav Klaus je politikem kontroverzním, nenudícím, vyzývajícím k polemikám. Zkrátka dinosaurus z dávných dob, poslední svého druhu.

Právo 10.3.2008