Jak se zdá, ministru obrany Bartákovi pomalu začíná docházet, že utrácení miliardových částek bez výběrových řízení za techniku pochybné kvality (ať už se jedná o „operetní“ obrněná vozidla Dingo 2 nebo letadla CASA C-295M) se může velmi rychle obrátit proti němu.

Pravděpodobně právě proto MO ČR připravilo další z miliardových zakázek, jejímž cílem je pořídit pro AČR nástupce spolehlivých a osvědčených samopalů vzor 58, s použitím jiné osvědčené metody. Vypsalo tendr tak, že požadované parametry a podmínky byl teoreticky schopen splnit jediný uchazeč. V tomto případě to zřejmě měla být jistá obchodní společnost, jejímž vlastníkem je dlouholetý přítel pana ministra obrany. Plánovaný scénář byl velmi jednoduchý – nejprve urychlený nákup limitovaného množství zbraní (cca 8000) od předem určeného dodavatele za příznivé konstelace vedení resortu (stejně jako nákup vozidel Dingo 2 a Iveco LMV), a následně už „jen“ dokupování již zavedené zbraně, bez ohledu na to, kdo právě ovládá resort obrany.

Z tohoto důvodu také zřejmě ze soutěže odstoupily společnosti Heckler&Koch a Beretta. Údajně kvůli příliš krátké lhůtě pro podávání nabídek. Podle ministerstva obrany ovšem výrobci nemohou být v časovém presu: útočné pušky požadované armádou údajně není nutné vyvíjet, jsou běžně v nabídce a výrobcům stačí jen dobře zvážit, s jakou cenou půjdou do tendru. Přitom lze jednoznačně doložit, že při jiných (nikoliv strategických a hlavně mnohem levnějších) armádních tendrech takto napjaté lhůty stanovány nejsou. Když například v roce 2008 probíhal výběr dodavatele na úklid kasáren v Prostějově, měli zájemci na zpracování nabídky jeden a půl měsíce.

Skutečností je, že u zbrojních zakázek podobného rozsahu je běžné dávat na podání nabídek termín minimálně 3 měsíce, spíše však půl roku i více. Připravit solidní nabídku tak, aby vyhovovala co nejlépe požadavkům konkrétní armády a splňovala všechny standardy NATO (to platí pro všechny armády Aliance), není v měsíčním termínu prakticky možné, pokud ovšem potenciální uchazeč nezná požadavky předem, případně je pro zákazníka sám „nepředzpracuje“.

Poměrně dlouhou dobu se zdálo, že jediným problémem MO ČR bude vybrat jednu ze dvou možných zbraní. Zatímco dodavatelská obchodní firma byla již dopředu prakticky jasná, nebylo rozhodnuto, zda nakoupit sice moderní, avšak extrémně drahý SCAR belgické firmy FN HERSTAL, nebo karabinu M4, což je zkrácená verze známé zbraně M16A2. První zbraň je moderní, avšak tak drahá, že zakomponovat do její ceny ještě solidní provize pro „zainteresované strany“ se zdálo téměř nemožné. Druhá zbraň zase nepředstavuje téměř žádný pokrok (není o moc „mladší“ než samopal vzor 58) a navíc je notoricky známa nízkou spolehlivostí v prašném prostředí (což je typický případ současných misí českých vojáků). Zato však při známém nákladovém záměru MO (cca 2 miliardy Kč) mohly marže obchodní firmy dosahovat závratných výšin (cena karabiny M4 je více než 2x nižší než cena pušky SCAR). Pak se však objevily dvě zásadní komplikace.

První komplikací byla nastupující ekonomická recese a zhoršující se stav českých státních financí. Dvoumiliardový nákup nových útočných pušek za situace, kdy ve skladech armády leží doslova tisíce zcela nových, částečně modernizovaných samopalů vzor 58 a stovky tisíc nábojů do nich, navíc bez výběrového řízení, začali experti, politici z jiných stran a postupně i někteří spolustraníci ministra Bartáka označovat za „nemravný“.

Mimochodem, dnes se samopal vzor 58 rozprodává do světa díky „výprodejní politice“ ministerstva obrany za cenu cca 2.500 Kč za kus, zatímco nová zbraň vyjde daňové poplatníky na 120.000 až 150 000 Kč za kus. Samopal vzor 58 rozhodně není nejmodernější zbraní, nicméně stále je zbraní velmi spolehlivou, používající velmi účinný a ve světě rozšířený náboj 7,62 x 39 mm. Je to zbraň, kterou dokáží tuzemské vojenské opravárenské podniky i sám výrobce velmi levně modernizovat a kterou lze s minimálními náklady udržet ještě řadu let ve výzbroji. Lze jej také dovybavit různými doplňky, včetně tolik diskutovaného podhlavňového granátometu ráže 40x46 mm NATO.

Zřejmě pod tímto tlakem ministerstvo obrany nejprve (alespoň mediálně) snížilo ekonomickou „náročnost“ kontraktu (dnes již média nehovoří o dvou, ale „pouze“ o jedné a půl miliardě korun), a poté přistoupilo (alespoň formálně) k vyhlášení výběrového řízení.

Druhou komplikací, pro připravený „jasný“ kontrakt paradoxně daleko nebezpečnější, se stala společnost, z jejíž vývojové kanceláře před padesáti lety vzešel právě samopal vzor 58. Česká zbrojovka Uherský Brod představila na výstavě IDET 2009 variabilní zbraňový komplet CZ S 805, vyvíjený pro program Voják 21. století. Vývoj systému se podařilo dokončit v říjnu letošního roku a zbrojovce tak již nic nebránilo přihlásit se do připravovaného tendru.

CZ S 805

Útočná puška CZ 805 je vlastnostmi velmi blízká útočné pušce SCAR (vzhledově, výkonově i logisticky). Její nákup navíc zajišťuje, že vynaložené prostředky skutečně zůstanou v České republice a zajistí dlouhodobé udržení pracovních míst v jednom z chudších regionů ČR. Lze proto čekat, že její nákup podpoří politici z celého spektra politických stran. Vojákům se zbraň zamlouvá, je vybavena kolimátorem, granátometem, svítilnou a umožňuje používat více ráží – 5,56 mm NATO, 7,62x39 mm a do budoucna i perspektivní ráži 6,8 mm. Stačí jen jednoduše vyměnit hlaveň a zbraň je připravena pro použití daného střeliva. Co však z pohledu MO zásadně brání nákupu této zbraně? Zřejmě je to především skutečnost, že by dodavatelem nebyla spřízněná obchodní firma, ale jen „jakýsi“ tuzemský výrobce.

Pro AČR toho český tzv. „obranný průmysl“ pod tlakem obchodních firem, kterým je jedno, co a komu dodávají, již příliš nevyrábí. Ruční zbraně představují jednu z mála tradičních komodit, kterou bychom si měli chránit a podporovat ji jako to pověstné rodinné stříbro. Nic nebrání tomu, aby se CZ 805 nestala stejně oblíbenou jako samopal vzor 58, který svého času jako jediná zbraň v rámci zemí tzv. Varšavské smlouvy dokázal úspěšně konkurovat sovětskému AK-47. Na mezinárodním fóru by se mohla stát konkurentem právě zmiňované pušky SCAR. Její nákup resortem obrany by k tomu určitě otevřel cestu, která by samozřejmě byla nejlepší také pro český obranný průmysl a skomírající domácí ekonomiku.

Praha, 20. 12. 2009

Autor byl zakladatelem a historicky prvním ředitel Národního úřadu pro vyzbrojování ČR. Dnes je nezávislým zbrojním expertem a poradcem.