Do projektu snižování daně z příjmu v roce 2009 se vloudila chyba. Zákon je nastaven tak, že by určitému segmentu poplatníků daně ve skutečnosti zvýšil. To je problém, kterým se v tuto chvíli zabývá koalice. Současně platný zákon říká, že sazba daně klesne z patnácti na dvanáct a půl procenta, zatímco daňové bonusy klesnou. Má ovšem současně dojít ke snížení slev na dani. U poplatníka a jeho manžela bez zdanitelného příjmu z 24 840 Kč na 16 560 Kč, u vychovávaného dítěte z 10 680 Kč na 10 200 Kč. Největší postih proti současnému stavu znamená takový zákon pro rodiny s dětmi. Pětičlenné rodině se snížené daňové slevy vyrovnají až na nějakých šedesáti tisících superhrubé, tedy pětačtyřiceti tisících hrubé mzdy do rodiny. To znamená, dvoupříjmová rodina s dětmi si pohorší ve velké většině případů, rodiny s ženou na mateřské téměř všechny. Je to špatně, protože právě začínající rodiny s dětmi jsou ohroženy daleko více než třeba rodiny důchodců a nemají často odkud brát, jsou na začátku kariéry a spolu se založením rodiny řeší bydlení, domácnost.

Tento problém má být řešen úpravou parametrů. Mezi řádky lze vyčíst, že úroveň slev na dani by měla zůstat ve stejné výši a otázkou zůstává, zda dojde ke snížení sociálního pojistného placeného z hrubé mzdy zaměstnance (příjmu živnostníka) nebo snížení sazby daně.

Rozdíl na straně zatížení osob spočívá nejen ve výši sazby, ale v jejím rozložení mezi jednotlivé skupiny poplatníků. České daňové zákonodárství fakticky rozlišuje tři sazby daně z příjmů. První pásmo pro zaměstnance je cca 51,5 % superhrubé mzdy až do výše osmačtyřicetinásobku průměrné měsíční mzdy, pro živnostníky v tom samém pásmu cca 36,5 %, protože „pojistná“ se platí pouze v poloviční výši. Druhé pásmo nad touto příjmovou hranicí se zdaňuje pouze 15 %, protože „pojistná“ jsou zastropována. Pro rok 2010 je zákonem nařízeno zvýšení superhrubé mzdy i odvodu za zaměstnance o jedno procento, tedy na 52,5 %, pokud se nezmění ostatní sazby. I když se tato změna v podstatě neprojeví na výplatní pásce přímo, nepochybně ovlivní jednání o výši mezd, protože zatíží cenu práce.

Návrh ministra Kalouska směřuje ke snížení odvodů sociálního. Nepochybně se to setká s pokřikem opozice, protože v jejím vidění světa jde o „peníze důchodců, které stát ukradne“. Ve skutečnosti jde o technický problém, kterak zajistit státem garantované výplaty penzí, například převodem výnosů z jiných daní. Výhodou je, že procentuální snížení „pojistného“ znamená v prvním pásmu pokles na 50,5 %, u živnostníků na 36 % a exkluzivního daňového pásma se netýká, to zůstává na patnácti. Nesměle, ale přece se daňová pásma sbližují a k největší úlevě dochází u prohibitivně zdaněných zaměstnanců, kde na jednu korunu vyplacenou stát odebírá korunu a šest haléřů k tomu. Současně platné snížení daňové sazby z 15 % na 12,5 % by nastavilo 49 % u zaměstnanců, 33,5 % u živnostníků a 12,5 % v druhém pásmu. Zatímco zaměstnancům by se daň snížila o necelých 5 %, živnostníkům by klesla o 7% a v druhém pásmu dokonce o 16,5 %. Rozdílnost daňových sazeb by se nadále prohloubila!

Vysoké zdanění námezdní práce je jedním ze tří základních problémů pracovního trhu (spolu s rigiditou zákoníku práce a nefunkčním trhu nájemního bydlení), už proto, že velmi hloupě a velmi těžce trestá řádně pracujícího v porovnání s prací na černo nebo dokonce její kombinací s příjmem sociálních dávek. Potřebný přesun od přímých daní k nepřímým musí probíhat především snižováním neúnosných sazeb, což v tuto chvíli je především zatížení zaměstnanců. Platí sice, že v daňovém postihování práce není zdaleka taková daňová konkurence, jako v případě korporátních daní a národní trhy práce jsou chráněny řadou bariér umělých, dojížďkových i jazykových, problém však vyhřezává do neochoty pracovat v málo atraktivních oborech a růstu šedé a černé ekonomiky.

Z hlediska celkového výpadku daňových příjmů státního rozpočtu nepochybně vychází lépe stejné procentuální snížení „sociálního pojistného“, než daně z příjmu, právě pro odlišné promítnutí u živnostníků a špičkových příjmů. „Dělání ikony“ ze snížení daně, jak údajně sdělil pan poslanec Doktor, je nesmysl. Pokud bude trvat na oněch 2,5 % dolů, ovšem na úrovni „sociálního pojistného“, vyjde to stát o kus levněji a efekt bude v zásadě stejný, pravda, nikoli pro poslance.

Nepochybně by bylo daleko lepší, kdyby konečně byly všechny daně nazvány daněmi a jejich výběr byl spravován jednou institucí podle jednoho správního řádu (alespoň jediného správního řádu daňového). Zdravotní pojišťovny by jistě dokázaly žádat stát o převod peněz za svoje pojištěnce, vždyť i dnes existuje složitý systém přerozdělování vybraného „pojistného“. Jenom by se vybíraný balík procházel účty státu a nikoli přes osm zdravotních pojišťoven. Určitě by se vyplatilo, kdyby do daňových slev byly zakomponovány i přídavky na děti. Na takovou změnu ovšem koalice nemá sílu. Domnívám se, že díky úřednickému lobby především MPSV a MZ, ani chuť.