Někdy bych se radši mýlil. Jako loni v říjnu. To jsem napsal následující věty:

„Zavedení třetí sazby DPH je líbivým opatřením. Vláda jím demonstruje, jak moc jí záleží na vzdělanosti lidí (proto do nové, nejnižší sazby zařazuje knihy), na zdraví lidí (proto tam zařazuje i léky) a ostatně i na dětech (proto nejnižší sazbou bude daněna i dětská výživa). To se zkrátka médiím nemůže nelíbit! Kdo by takovou bohulibost kritizoval?! Potíž je v tom, že snížení DPH se ve skutečnosti nemusí vůbec projevit zlevněním příslušných produktů. Je docela dobře možné – a v minulosti už se to několikrát přihodilo –, že ceny zůstanou stejné, jen obchodníkům narostou marže.“

A jaká je skutečnost? Čtěte následující úryvek z aktuálního, lednového článku iDnes:

„Pacienti mohou být při placení v některých lékárnách zaskočeni. Za jeden z nejprodávanějších léků Ibalgin si od letoška v části lékáren připlatí, stejně tak i za jiné léky. DPH přitom od ledna klesla o pět procent. Sazba daně se snížila i u knih, ani tam se však zlevnění plošně neprojevilo.“

Jinými slovy, stalo se přesně to, co se dalo čekat. A rozhodně netvrdím, že jsem jediný, kdo to předpovídal. Takže nyní sice platíme nižší daně, ale reálně vydáváme buď stejně, nebo dokonce více peněz než loni. Jako v případě léků. Někdo tedy musí vydělávat. Stát (což jsme vlastně my všichni) to není – ten má menší daňový výběr. Nejsme to ani my jakožto spotřebitelé.

Správně! Tím, kdo se napakuje, jsou obchodníci. Řetězce lékáren nebo přímo distributoři či výrobci léčiv.

Politikům bolestně chybí zkušenost z každodenního života. Věděli by díky ní třeba to, že dobrý obchodník musí být také dobrý psycholog. Dobře ví, že když už si lidé zvyknou na vyšší cenu, je zbytečné ji snižovat. Proč? Lepší je si vyšší marži strčit do kapsy.

Lékárenské řetězce či distributoři léčiv teď samozřejmě mlží. Stejně jako výrobci léčiv. Ti sice uvádějí, že ceny zvýšili, ale jenom tak, aby cena pro konečné zákazníky nestoupla. Pche!

Někde ty peníze být musí, přece se jen tak nerozkutálely! Prostě zůstaly u byznysmenů.

Tak já to tedy na tomto místě řeknu přímo a otevřeně. Pokud budou někdy nové byty v ČR zatíženy nejnižší sazbou DPH ve výši pěti procent (což by v kontextu Evropské unie nebylo nic mimořádného, spíše normálního), garantuji jakožto generální ředitel lídra developerského trhu v zemi pokles ceny průměrného bytu o velikosti 50m² o čtvrt milionu korun. To by výrazným způsobem povzbudilo zchřadlé české stavebnictví a poskytlo tolik potřebnou vzpruhu celému trhu práce, který se stále potýká s vysokou mírou nezaměstnanosti. Rodiny by měly dostupnější bydlení.

Pokud mě ale politici nevyslyší, což předpokládám, ať mě vyslyší alespoň v tomto. Stabilizujte, prosím, milí politici, systém daňových sazeb. Ať každý rok nemusím kalkulovat s jinými sazbami DPH! Vždyť je to naprostý Kocourkov. V letech 1995 až 2004, tedy po dobu téměř jednoho desetiletí, se sazby DPH nezměnily ani jednou. Proč se teď musí měnit každý rok či dva?! Proč to tehdy šlo a teď ne?!