27.2.2020 | Svátek má Alexandr


POLITIKA: Dalajláma – lakmusový papírek osobností

21.10.2016

Po světě běhají tisíce politiků a každý z nich se snaží ze sebe udělat váženou osobnost, neb mu to logicky pomáhá v jeho povolání. Ale ne každý na to má. Proto je politika, ač pravděpodobně to nejdůležitější povolání na světě, do značné míry hlavně uměním předstírání. Jak řekl Raymond Chandler v jedné ze svých slavných detektivek:
„... policie a politika požaduje lidi nejvyšších kvalit, ale nenabízí nic, co by tento typ lidí přitáhlo. Tak si musíme vystačit s tím, co máme.“ (Volná parafráze).

Ale v demokratických systémech (i těch ‚více méně‘ demokratických) úspěch politiků závisí na nás voličích. A proto je naše, řekněme morální, povinnost politiky zvažovat, hodnotit a podle toho volit. A hodnotíme i ty, které nevolíme - politiky světové -, protože to patří do našeho celkového světového názoru a nakonec se to přenese i do našeho lokálního rybníčku.

Ale jak si o politicích, o těch mistrech názorových převleků, líbivých gest, populistického podbízení a často nestoudného lhaní, jak si o nich udělat správný názor? Je to nelehká práce. Pro mě je jeden z takových ukazatelů postoj dotyčného politika k dalajlámovi.

Když jsem před mnoha lety emigroval do Kanady, viděl jsem v televizi debatu s dalajlámou, pořádanou univerzitou Britské Kolumbie ve Vancouveru. Debata byla asi dvouhodinová. Dalajláma byl v té době mladší a víc ‚ukecanej‘. Velice aktivně se angažoval v mnoha tématech. Musím říct, že to na mě tenkrát hodně zapůsobilo. Kdybych to měl shrnout, tak bych řekl, že jeho přístup k problémům našeho světa je hluboce lidský. Moudře lidský. Od té doby jsem sledoval jeho aktivity a názory a když se naskytla příležitost jít na nějakou besedu s ním, tak jsem neváhal. Povedlo se mi to třikrát. Dvakrát ve Vancouveru, jednou v Praze. V Praze jsem si s ním dokonce potřásl rukou a prohodil pár vět. Ale není to přítomnost slavné osoby, která mi imponuje, ale jeho postoje a názory. Kdyby se mě někdo zeptal, koho považuji za největší světovou osobnost, tak řeknu dalajláma. Mám samozřejmě další favority (např. Margaret Thatcher, Stephen Hawking, John Kennedy, Gándhí, Kim Campbell, Anwar Sadat a pár jiných), ale dalajláma mi pořád tak nějak vybublává úplně nahoru. A evidentně nejsem sám, svět je přecpaný lidmi, kteří mají k dalajlámovi hluboký respekt.

A potom jsou lidé, kteří dalajlámu odmítnou přijmout, když je o to požádá (např. Jeho svatost papež František), lidé, kteří se od něj nejen distancují, ale považují za nutné to zveřejnit jako svůj oficiální postoj, a lidé, kteří se dokonce téměř omlouvají za to, že vůbec vlezl do země. Samozřejmě je to všechno o Číně. Totalitní režim, který bytostně nesnáší jakoukoliv autoritu, která by, byť jen teoreticky, mohla soutěžit s jeho absolutní mocí.

A tady jsem u toho lakmusového papírku. Politické a veřejné osobnosti lze posuzovat (mimo jiné) podle jejich vztahu k dalajlámovi. Pokud někdo veřejně deklaruje svůj odstup od takové kladné osobnosti jako dalajláma, tak víme, odkud vítr vane. Dotyčný tím veřejně říká: „Já nejsem nezávislý, ani můj úřad není nezávislý, je tu někdo, kdo mi může poroučet.“

A od papeže až po předsedu vlády je to nelichotivé přiznání.

petr.kolar.canada@gmail.com



TIP: Jak vybrat umělé mléko? Chtějte takové, které připomíná mateřské
TIP: Jak vybrat umělé mléko? Chtějte takové, které připomíná mateřské

Může se stát, že maminka ze zdravotních důvodů kojit nemůže nebo má mléka málo, případně má dítě problémy se sáním. Trápit se donekonečna tím, že vás maminka kojila do dvou let a vy už po pár měsících nemáte ani kapku, není nic platné.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.