ČSSD končí letošní rok sérií politických neúspěchů – po dlouhých obstrukcích se jí nepodařilo zablokovat přijetí reformních zákonů ani návrh rozpočtu a navíc byla "vyšachována" z pražské koalice. Tuto nepříznivou bilanci mírní pouze vysoký stav preferencí, který je samozřejmě velkou nadějí strany do budoucna.

Poté, co se díky obstrukcím ČSSD dostala do záře reflektorů, je s blížící se zimou opět nepříliš viditelná. V povědomí části veřejnosti ji udržují petiční stánky ve větších městech, k nimž lidé připojují své podpisy proti vládním reformám. O smyslu a významu petičního práva, resp. politickém dopadu petic, se v současnosti vedou odborné diskuse. Tato petice může prokázat, zda je něčemu jsou. To, že nynější vládu k ničemu nepřiměje, je jasné. Pokud ji však podepíše hodně lidí, vytane jim chvíle jejich podpisu na paměti, až přijdou skutečné dopady vládních reforem a vzpomenou si, kdo proti nim tedy brojil.

Je ostatně otázkou, zda v současné době mohou sociální demokraté dělat více. Česká politika nebyla od konce první Klausovy vlády zvyklá na takto silnou většinu koaličních stran. Jejich vnitrokoaliční boje navíc berou velkou část mediálního prostoru v hlavním zpravodajství, který by v případě koaliční jednoty mohla obsadit opozice k prezentování svých názorů. Jiná věc je, že v období, kdy podobnou vnitrokoaliční válku proti Klausovi vedla Kalvodova ODA a Luxovi lidovci, se svým razantním stylem i vedle nich prosadil Miloš Zeman, zatímco Sobotka je zcela jiným typem předsedy. Na preference sociálních demokratů to zatím vliv nemá, riziko však může přijít s nástupem ostré formy volební kampaně.

ČSSD zažila i poučení v Praze.To, že se jí ODS bez skrupulí zbavila, je signálem, že občanští demokraté vůči ní nehodlají dodržovat podepsané ani zákulisní dohody. Ostatně prvním signálem v tomto směru byly již letní sliby velké koalice v roce 2006, která byla ze strany topolánkovsko-dalíkovského mocenského centra pouze lstivou vábničkou. A ČSSD nyní nemusí mít skrupule hledat stabilního partnera vlevo, když jej nenašla napravo.

Pro zajištění dlouhodobé pozice ČSSD je ovšem důležité, aby předložila věrohodnou alternativu sociálně-ekonomického postupu vlády i evropských orgánů. Aniž by bylo třeba přeceňovat jednu akci sociálně-demokratického think tanku, je jistě zajímavé, že na 5. prosince avizovala Masarykova dělnická akademie pod vedením Vladimíra Špidly prezentaci knihy "Čína–náš soused" od bývalého německého sociálně-demokratického kancléře Helmuta Schimdta a Franka Sirena za účasti čínského a německého velvyslance. Ale spoléhat se na čínskou mikulášskou nadílku současné zchudlé Evropě může být rizikové, protože se v ní určitě skrývá leccos čertovského.