Premiér Bohuslav Sobotka poskytl na okraj schůzky ve „slavkovském formátu“ rozhovor rakouskému listu die Presse. Věří, že prezident Miloš Zeman svůj mandát neobhájí.

Rakouský list Die Presse otiskl rozhovor s českým premiérem Bohuslavem Sobotkou. Rozhovor je uveden pod nadpisem „Nechceme více muslimů v Česku“ a Sobotka v něm vysvětluje českou pozici ke kvótám na přerozdělování migrantů. Náš premiér se spolu se slovenským premiérem a rakouským prezidentem sešel s prezidentem Francie. K formátu této schůzky byl použit název „slavkovský“, zřejmě pod vlivem památné bitvy Napoleona Bonaparte u Slavkova v roce 1805. Té se však kromě francouzské armády zúčastnily vojska Rakouska a Ruska. Bitvě se také říká bitva tří císařů. Ke „slavkovskému formátu“ tak ve Vídni chybělo Rusko a bývalé císařské Rakousko reprezentovali premiéři Česka, Slovenska a rakouský kancléř. Rakousko se tak mohlo na chvilku opět cítit jako středoevropská velmoc.

Nejprve se redaktor dotázal, jak Sobotka hodnotí politickou kulturu v Česku, když ho prezident Zeman nazval „prasetem“ kvůli tomu, že odvolal ministra financí Andreje Babiše. Sobotka odpověděl, že to není o politické kultuře v Česku, ale na Pražském hradě. Pak dostal otázku, proč byl tedy Miloš Zeman vlastně zvolen, a Sobotka odvětil, že proto, že lidé nevěděli, co s ním přijde.

Zde se podle mého Sobotka dopouští hrubého zkreslování prezidentské volby. Je faktem, že Miloš Zeman částečně těžil z toho, že opustil v roce 2003 vrcholovou politiku, a nebyl tak „na očích“. Ale už ve volební kampani to byl starý známý Zeman bonmotů a tvrdých postojů. Především však neměl vážného soupeře. Karel Schwarzenberg byl rychle nalezenou mediální hvězdou prezidentské volby, ale právě on se dopustil v poslední fázi kampaně před druhým kolem několika ne zcela podařených vystoupení, čehož Zeman využil. Lidé tedy naopak věděli moc dobře, kdo Zeman je a koho volí, a dělat z nich prosťáčky, kteří o Zemanovi nic netušili, je Sobotkovo překroucení situace.

Na otázku, proč se sociální demokracie v průzkumech výrazně propadla, premiér odpověděl, že na volební výsledek roku 2013 ztrácí v průzkumech 5 %. A opět zanotoval svou známou písničkou o tom, že „nedokáží svou úspěšnou vládu prodat“. Zde předseda vlády opět lakuje situaci pro ČSSD růžověji, než ve skutečnosti je. I Sobotkových 5 % v absolutním vyjádření znamená pokles voličské přízně o 25 %. Některé průzkumy dokonce ukazovaly pro ČSSD jen lehce nad 10 % voličské přízně, což je propad bezmála o 50 %.

Podle Die Presse je francouzský prezident „čerstvým větrem do EU“. Ptá se Sobotky, jakou novou dynamiku v EU očekává od zářijových voleb ve Spolkové republice Německo. Český premiér v odpovědi tvrdí, že očekává „posilování integračních procesů v eurozóně“. Je také proti tomu, aby se zvětšovaly příkopy mezi eurozónou a zbytkem EU. Právě v této odpovědi je ukryt problém ČSSD. Pokud Sobotka nechce kopat příkopy mezi eurozónou a zbytkem EU, měl by zároveň jasně přiznat, že se i Česko bude muset do další integrace zapojit. Takové přiznání však od něj před volbami sotva uslyšíme. Navíc prý nevidí „žádné podstatné důvody“ k tomu, aby Česko nepřijalo euro. Dodává, že pokud se státy eurozóny dále posunou v integraci, bude to pro zastánce eura v Česku „povzbudivé“.

V této záležitosti je tak Sobotka jednoznačně prointegrační a pro přijetí eura. Je dobré to vědět, až bude volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek vykládat „z taktických důvodů“ před volbami, že euro nepřijmeme.

Rozhovor pro Die Presse tak ukazuje Bohuslava Sobotku stále jako politika, který hodně mluví a málo konkrétního toho řekne, a když, tak jen naznačí. Je to kariérní politik se vším, co k tomu patří. Jeho politická kultura je kulturou „lakování a uhlazování“. V tom vždycky byl a je machr.