Opakuje se to před každými volbami. Někteří lidé zas a zas propadají iluzi, že tentokrát už ten jejich politický Godot opravdu přijde. A promítají si do něho všechny své utkvělé představy o ideální politické straně, plné nových a čistých tváří, kterým vůbec nejde o moc a do politiky vstupují se sebezapřením z čirého lidumilství. Letos má Godot barvu zelenou.

Nic proti Martinu Bursíkovi. Je to vzdělaný a kultivovaný člověk, i jako ministr zanechal docela dobrý dojem. Ale copak je někdo, kdo už byl členem vlády, nová politická tvář? Nebo je snad novou tváří Jihočeská matka Dana Kuchtová, jež ve svém protitemelínském zápalu tolik souzní s rakouskými extremisty blokujícími hranice? A co Petr Uhl? Je už teď čistě zelený, nebo stále ještě také trockista? A propos – Petr Uhl. Jak to že nikomu najednou nevadí, že kandiduje člen mediální rady? Vzpomínáte, jaké kolem toho bývávalo pohoršení? Mohl bych dlouze vyprávět.

Ano, lidsky poctiví a v dobrém slova smyslu svérázní lidé, jako je Stanislav Penc, mohou být pro politiku osvěžením. Jenže jak to dopadlo kupříkladu se Svatoplukem Karáskem? Nechť mi promine, ale skončil jako komická figurka, kterou téměř nikdo nebere vážně. Ani v jeho vlastní straně.

Nikomu svůj názor nevnucuji, ale když už nové tváře, spíše bych se porozhlížel po lidech typu Waltera Bartoše, Jiřího Pospíšila či Petra Gandaloviče. Tihle mladí stínoví ministři jsou přece také relativně novými tvářemi, navíc s bonusem jisté politické zkušenosti. A jak se skládá dobrý tým? Obvykle po třetinách. Ve vojácké hantýrce: třetina protřelí mazáci, třetina rozkoukaní půlročáci a třetina bažanti. Přesně takhle to dělají i zavedené strany. Není proto pravda, že zárukou nové krve je toliko nová strana. Může to být i naopak.

Z nějakých záhadných důvodů někteří lidé propadají mýtu, že právě zelení mají patent na ochranu životního prostředí. Jenže největší pokrok v téhle sféře naše země udělala za Klausových vlád. Měřitelné parametry čistoty vzduchu a vody se tehdy zlepšily řádově o neuvěřitelných 90 procent. Co tehdy dělali a namnoze dosud dělají naši ekologisté? Nejvíce bojují proti nejekologičtějšímu Temelínu a naopak milují větrné elektrárny hyzdící krajinu. Kvůli ještěrkám blokují výstavbu dálnic, takže kamiony místo aby krajinou profrčely, plazí se okreskami a dusí lidi v okolních obcích. Trnem v oku jim je i nejekologičtější přeprava, totiž doprava lodní. Musely by se postavit jezy. Kdyby se zelení vyskytovali v minulých dobách, měl by smůlu Jakub Krčín i budovatelé vltavské kaskády. V parlamentu by ovšem zelení rozhodovali i o spoustě dalších věcí. Nejspíš stejně iracionálně.

Martin Bursík má nezměrnou zásluhu, že ze strany vytěsnil extremisty Patočku a Beránka. Ale kolik dalších zůstalo? Při vší úctě, Bursík nerovná se Zelení a Zelení nerovnají se Bursík. Stále hrozí, že za umírněným předsedou vtrhnou do parlamentních lavic nikoli kultivovaní enviromentalističtí liberálové, nýbrž dogmatici ukrývající za zelenou slupkou červené jádro.

Odložme brýle mámení. Žádný Godot nepřijde. A už vůbec ne v zeleném kabátě.

9. 3. 2006, www.petrstepanek.cz