Milan J. Hamerský píše v Lidových novinách z 15. 8., že „budoucnost lidovců je v ODS/KDU“. V podstatě říká, že pokud se KDU-ČSL s ODS nespojí, zmizí z politické scény či přinejmenším z příštího parlamentu.

Možná má pravdu. Přesto jsem přesvědčen, že spojení s ODS je nejen nemožné, ale i nežádoucí.

Sám jsem vstupoval do KDU-ČSL pár měsíců před posledními volbami. Neměl jsem o této straně nějaké iluze, ale říkal jsem si, že pokud člověk nechce jen nadávat na poměry, ale přispět k nějaké pozitivní změně, musí si nějakou stranu zvolit. Měl jsem také dojem, že ač lze KDU-ČSL leccos vytknout, není tak zkorumpovaná jako jiné strany, a přes trvalou nepřízeň médií zůstává alespoň v některých otázkách zásadová. Všímal jsem si již dříve, že politická obratnost předsedy Luxe je prohlašována za hadovitost a že křesťanská zásadovost některých poslanců je vždy zásadně zesměšňována a prezentována v tom nejhorším světle.

Během pobytu ve straně jsem byl určitými jevy zklamán a určitými potěšen.

Byl jsem zklamán postojem některých funkcionářů strany, kteří propadali hysterii po posledních neúspěšných volbách. Vstupoval jsem do strany s tím, že budu prosazovat její pozitivní prvky, i když nebude právě úspěšná. Vsadil jsem na to, že na pravdě konec konců záleží více než na dojmech. A vím, že heslo na naší prezidentské vlajce je zkrácené. „Pravda vítězí“ původně znělo „pravda Páně vítězí, i když na čas poražena bývá“.

Byl jsem naopak potěšen vlnou odporu, která se ve straně zvedla poté, co tehdejší předseda Kalousek vyjádřil ochotu jít do koalice s ČSSD. Napsal jsem tehdy, že ze strany vystupuji, což jsem ovšem stáhl, když jsem viděl, jak rychle je tato strana schopná se s onou nešťastnou situací vypořádat. Po návratu z dovolené jsem zjistil, že ze strany by vystoupila snad polovina členů naší místní organizace.

Totéž by se ale asi stalo, kdyby se KDU-ČSL spojila s ODS. Obě strany se mi jeví jako fiskálně nezodpovědné, málo bojující proti korupci a příliš populistické, byť každá jiným způsobem

Ano, KDU-ČSL má spoustu vnitřních problémů. Trochu se nemůže rozhodnout, zda má být stranou výhradně katolickou, či zda má být stranou spíše občanskou, případně otevřenou alespoň takovým jinověrcům, jako jsem já. Napětí mezi levicí a pravicí je rovněž stále přítomné a u středové strany tomu těžko může být jinak. Podobně tomu asi bude s otázkou radaru.

Na druhé straně nevidím ve straně známky populismu – ať si o Jiřím Čunkovi říká kdo chce co chce. Já jsem s jeho řešením nesouhlasil, nicméně jsem si jist, že byl přesvědčen o správnosti svého jednání a nepozoroval úzkostlivě barometr veřejného mínění, jak tak nepokrytě činí předseda jiné parlamentní strany. A rovněž vnímám, že naprostá většina členů si přeje především slušné, nezkorumpované politiky, na jejichž slovo je spolehnutí.

Možná mě někdo nařkne, že naivně hledám „stranu pravdy a lásky“, a vypočítá mi všechny domnělé i skutečné hříchy lidovců. O řadě hříchů vím a upřímně jich lituji. Nicméně přesto mi politika KDU-ČSL připadá nejklidnější, nejslušnější a nejdůslednější. Možná není příliš vyhraněná. Dávám ale přednost politice rozumné před politikou vyhraněnou, a vsázím na to, že se nám pro takovou politiku podaří získat přinejmenším každého dvacátého občana naší země. Pak bychom mohli být i v příštím parlamentu.

15.8.07

Předseda OV KDU-ČSL na Praze 8