Ukažte mi druhou parlamentní demokracii západního střihu, kde by i téměř tři dekády po ztrátě moci získávali komunisté v každých volbách výrazně přes deset procent hlasů voličů. Ba co víc, většina dnešních nejvyšších ústavních činitelů má komunistickou minulost a ti z nich, kteří ji nemají, tak jenom proto, že to pro nízký věk nestihli. A po letošních sněmovních volbách hrozí, že komunistickou minulost budou mít úplně všichni, ať už se jedná o prezidenta, předsedy obou parlamentních komor, premiéra nebo předsedy Nejvyššího i Ústavního soudu.

Naivní polistopadové předpovědi, že zánik komunistické strany je otázkou času, s koncem života jejích členů a příznivců, se nenaplnily ani zčásti a komunistické straně přibývají noví členové, většinou mladšího věku. Levicová orientace k mládí sice patří, ale podpora právní nástupkyně zločinecké organizace určitě není to pravé ořechové. Z diskusí s mladými lidmi vyplývá, že jim nevadí členství v předlistopadové KSČ u jejich učitelů či sportovních či kulturních vzorů. Mají takovou představu, že členství v KSČ bylo jen formální a stačilo podepsat přihlášku, stejně jako když dnes vstupujeme do nějakého spolku.

Žádná zločinecká organizace ale do svých řad nepustí nikoho, kdo by se předem neumazal a nesdílel s ní její zločinné aktivity. Přijetí do KSČ předcházela dvouletá kandidatura, ve které musel zájemce o přijetí plnit konkrétní stranické úkoly na podporu stranické ideologie a boje proti vnitřnímu nepříteli a měl svého garanta, který to kontroloval. Takže nikdo, kdo byl někdy do KSČ přijat, nemůže tvrdit, že zůstal čistý, i když třeba brzy své členství ukončil nebo byl ze strany vyloučen.

Podle dlouhodobých průzkumů volebních preferencí, jsou na předních místech strany a hnutí, jejichž členskou základnu tvoří zpoloviny bývalí členové KSČ, a její právní nástupkyně KSČM se s vysokou pravděpodobností může po volbách stát poprvé od listopadu součástí vládní koalice. Těsně po rozpadu sovětského bloku sice ve vládách některých bývalých sovětských satelitů komunisté seděli, po třech dekádách je ale jejich vliv všude už jen marginální, jenom u nás mají šanci poprvé zasednout ve vládě. Nic, na co bychom mohli být pyšní.