Roku 1947 si mnozí českoslovenští sociální demokraté uvědomili, že jejich předseda Fierlinger bolševikům zobe z ruky, a proto ho na svém sjezdu v Brně sesadili z funkce.

Nahradili ho Bohumilem Laušmanem, který se podřizoval komunistům o trochu méně.Počátkem února příštího roku oba politici v Lidovém domě pili kafe a rozmlouvali. Bylo stále jasnější, že komunisté usilují o samovládu, a proslýchalo se, že ostatní strany proti tomu něco chystají. Snad by jejich ministři mohli i podat demisi.

„Takové lumpárny se přece my nezúčastníme, že?“ vyzvídal Fierlinger.

„To je těžké, příteli,“ vzdychl si předseda. „Musím se přiznat, že už jich mám plné zuby. Všechno musí vždycky vědět nejlíp! Ale kdybychom vládu opustili, zbavíme se tak veškerého vlivu na dění ve státě. Opravdu nevím, co s tím. Nejspíš vyčkáme.“

Co nejdříve to šlo, informoval Fierlinger Gottwalda, co se jeho stranickému kolegovi honí hlavou. Gottwald zvedl telefon a přátelskými slovy Laušmana uklidnil.

Brzo poté díky své odhodlanosti, zastrašování lidí i prezidenta a nešikovnosti svých protivníků získali komunisté v zemi absolutní moc. Novou vládu sestavili s pomocí zrádců z ostatních stran, zasedli v ní i Laušman s Fierlingerem. Laušmana pak už noví páni nepotřebovali a z politického života ho brzy vystrnadili. V čele sociální demokracie stanul opět Fierlinger, který ji zrušil a sloučil s KSČ.

Nečekaně rychlým tempem se přitvrzovalo a Bohumil Laušman se cítil stále ohroženější. Když mu pověsili zetě majora Nechanského, uprchl do Rakouska, ale i tam si ho estébáci našli. Před Vánocemi ho vylákali z bytu a odvlekli zpátky do Prahy. Byl přinucen pronést v rozhlase kajícný projev, pak ho odsoudili na 17 let žaláře. Uvězněny byly také jeho žena a dcery. Když si odseděl 10 let, podali mu věznitelé záhadný lék a nechali ho umřít.

Každý předseda sociálně demokratické strany by si měl dobře rozmyslit, zda je vhodné sedět ve vládě s komunisty. Zdá se však, že Bohuslav na Bohumila zapomněl.