A to tak úspěšně, že se ze Stranou povoleně „zlobivého novináře" stal mýrnix-dýrnix ministrem vnitra. Tomu se říká kariéra! A nemusela být zrovna marná a jen tak naoko. Jako jistý francouzský ministr policie Fouché.

Celý cíl, který si vytkly Věci veřejné, je spíše - "tak nějak, souzi, že“ - mediální než reálný. Základem jejich programu totiž není realita, ale obrovská mediální bublina. Živená různými takzvanými občanskými iniciativami a jakoby investigativními novináři a podporovaná „jistými zainteresovanými kruhy“, jak se říká, která vyvolala nejen u nás ale prakticky v celé Evropě představu, že ČR je z ničeho nic – patrně vlivem bezuzdného kapitalismu – celá prolezlá korupcí a úplatky. Zatímco dříve….

Tak zatímco dříve se v ČSSR, stejně tak jako ve všech státech RVHP a socialistické soustavy uplácelo a kradlo tak, že se ani poledne nedrželo. To je tedy nutno říci především. Býti pamětníkem je obtížné z hlediska tělesné konstrukce, jinak to má tu výhodu, že vás nikdo neoblbne. Ani mladí nadějní bojovníci s korupcí a úplatky, kteří mají většinu informací vyčtenu od jiných „ivestikravinních“ novinářů. Co se týká pana Johna, ten by měl mít, vzhledem ke svým dřívějším více než pravděpodobným přátelským stykům s SNB, informace možná přeci jen reálnější. Kdyby je neměl, tedy ty dřívější styky, tak by neměl ani ty informace, co vtělil do svých děl, a pak by ho určitě za jeho tehdejší články soudruzi zavřeli.

Ostatně pamatuji se, jak jsme jednou s mým anglickým přítelem bloudili noční Prahou. Někdy kolem začátku roku 1989. Dostat se kolem třetí ráno do nějakého baru se nedařilo a nedařilo. A to jsme byli téměř střízliví. Až v jednom baru na Příkopech. Tam měli prosklené dveře a bylo vidět, že uvnitř je veselo. Marně jsme se dožadovali vstupu. Oficielně, i poněkud neformálně. A to tak, že jsme na dveře před oči vyhazovače přilepili zvenku stodolarovku. To bylo tehdy peněz!

„Cha chá,“ smáli se nám muži bez krků a ukazovali, ať vypadneme. „Hele,“ pravil další náš noční souputník, “támhle jsou uvnitř …. “ a jmenoval některé pražské stranické funkcionáře a význačné policajty, které jako taxikář znal. „A támhle je Radek John," pravil zkušeně. „Jdeme, to nemá cenu, to já znám…“

Pro mladé novináře, kteří, jak jsem zjistil k svému údivu, mnozí moje články čtou a dokonce, abych tak nějak řekl…ehm, některé informace „použijí“ (což mne nemrzí, ale těší), přidávám jen takový malý výlet do historie.

Se skutečně velkou šmelinou a - jak se tehdy říkalo - „šmé“ jsem se setkal, když soudruh plukovník (později generál) Šejna dodával do „Barev a laků“ vojáky Čs. lidové armády jako takové nevolníky. A fasoval za ně peníze. Nějaký ten vypalovací lak na auto a fermež a podobně, to byly jen prkotinky. Novináři ho znají coby "generála Travní semínko“, ale to byl jen takový vedlejší kšeftík.

Po úprku Šejny do USA kšefty pokračovaly. Ovšem vojíny čs. armády nahradili sovětští vojáci. Děs. Bez montérek v uniformách makali a vyráběli barvy a pak se na dvoře myli benzínem a toluenem. K dokonalosti to dovedli soudruzi z AZNP Mladá Boleslav n. p., kteří za pomoci bezplatné práce sovětských vojáků vyráběli v dohodě s sovětskými generály osobní auta Škoda z „ušetřeného materiálu“ a lifrovali je pak načerno a bez papírů do SSSR.

V Tibě, kde jsem též účinkoval, vedení Tiby a Centrotexu za požehnání soudruhů z KSČ vyrábělo desetitisíce metrů „souběhů“ (tedy kopií exportních zakázek) a pilně je načerno prodávalo. Až to prasklo. Odnesly to jen malé ryby.

Na OPBH a vůbec na údržbě a obnově Prahy to bez úplatků, černých staveb a podobně vůbec nešlo. Že se ztratil z „evidence„ celý barák, nebylo nic zvláštního. Načerno postavené garáže se počítaly na stovky. Atd. atd.

Takže, už první premisa omílaná donekonečna našimi novináři a různými těmi Watch a Internacionalisty a Pantery a jak se všechny ty spolky jmenují, že úplatky a podvody k nám přinesl kapitalismus, je mylná. U některých záměrně lživá.

Nejstrašnější mediální masáž, která se však ukázala jako bezchybně fungující, je tvrzení, že „nikde se nekrade a neuplácí tak, jako u morálně pochybných Čechů“. Na základě svých zkušeností se zahraničními firmami mohu konstatovat, že Evropa a většina zbývajícího světa by bez úplatků a různých „všimných“ a podvodů nevyrobila ani kapesník. Natož prodala nějaké gripeny, pandury, celé továrny a podobně. Pravdou je, že našinci jsou učenliví, že mnozí z politiků si asi nechali přihrát miliony na svá tajná konta, ale kam se hrabou třeba na politiky francouzské. „Starý“ Mitterrand i mladý Mitterrand byli zapleteni do nelegálního prodeje zbraní a čachrů kolem letecké společnosti Dassault Aviation, jeho synovec si kupoval mladé hochy na sex (kam se hrabe Topolánek s jeho penisem!), ministr belgické vlády Verhofstadt a jeho justiční skandály či anglické „pardon“ pro úplatky konsorciu BAE za pár milionů …. A rakouské skandály….. a německé … A americké, ty jsou nejchutnější, zvláště kolem armády a letadel, že …..

Z tohoto hlediska se, přátelé, máme ještě moc a moc co učit. Tam to mají jinak vymakané. Protože skutečně velký byznys se dnes nedá nedělá bez nějakých těch „malých domů“ v řádech milionů eur anebo dolarů. To každý ekonom a národohospodář ví. Jen se to nesmí říkat. Jednou Francouzi rádi pomohou Řecku, když si Řekové koupí nějaké ty fregaty a ponorky, jindy Angličané pošlou nějakou tu miliardu nějakému tomu princi, jindy padne ministerský předseda Austrálie, protože nezvládl kšeft s Čínou …

Ono to na druhou stranu už také vypadá, že všechny ty normy, co vyrábí EU, a předpisy, co se smí a nesmí a hlavně o boji proti korupci, jsou samy největší korupcí. Protože ti skutečně velcí hráči ze západních zemí si z nějakých přiblblých předpisů nic nedělají. Anebo si je, to je dneska hlavní způsob, nechají vyrobit od EU pro vlastní potřebu. Takže díky takzvanému boji proti „korupci“ likvidují ve skutečnosti konkurenci. Konkurenci menších. A na tomhle poli jsme my a většina bývalých postkomunistických států těmi „menšími“. Nenapadlo vás někdy, proč se tak neustále útočí na ČEZ, který je prakticky jedinou velkou firmou v ČR vlastněnou Čechy? Mimo jiné z tohoto hlediska je velice podivný postoj Karla Schwarzenberga, kterému vadí strašně ČEZ, ale nevadí mu RWE a E.ON a další …. No, nějak to dodnes pan kníže nevysvětlil. Vždycky to zahraje tak nějak do autu.

Takže lze říci, že onen údajně plánovaný nelítostný boj proti korupci vypadá podobně jako dávná Havlova naivita, když pravdoláskově vyhlásil konec té hnusné výroby čs. zbraní, kterýmžto rozhodnutím my, noví a morální lidé uštědříme válečníkům virtuální facku. Celý svět jásal!

A mezitím jásáním rychle zvedl výrobu svých zbraní. Tedy hlavně Německo, Francie a USA. A abychom se nemohli tak rychle na ty trhy vrátit, nechali protlačit parlamentem zákony tak kulišácky stavěné, že kdejaký – samozřejmě nezištný - aktivista mohl jakýkoliv zbraňový kontrakt zlikvidovat. Však se pamatujete, jak přes deseti lety vypukala v novinách jedna za druhou „aféra“, jen jak nějaká česká zbrojovka získala někde zakázku.

Celý boj proti takzvanému nekalému byznysu se může zvrhnout v to, co se stalo

v Itálii v rámci takzvané akce „Čisté ruce“. Nadšený lid a aktivističtí novináři jásali. Bude lépe! Bude nejlépe! Spravedlnost a morálka zvítězí nad lží a nenávistí.

Výsledek byl strašlivý. Neomezená a ničím nekorigovaná moc soudců a prokurátorů a policie. Stovky nevinně zatčených a vězněných lidí. Tisíce procesů, kde hlavně policie a prokurátoři a nejnižší soudní instance překrucovali zákon, porušovali předpisy, věznili nevinné, likvidovali firmy i místní samosprávu … Otřesné pozadí této doby, kterou se Itálie snaží zapomenout a EU zamaskovat, ukazuje například dopis italského poslance Sergia Moroniho ze září 1992, který napsal před sebevraždou (viz např. týdeník REFLEX č. 22/2010 „Andreotii: pan Božský v akci“ od D. Šrámka).

Dnes je jasné, že v Itálii, která se dodnes úplně z následků akce Čisté ruce nevzpamatovala, šlo hlavně o ekonomické zájmy. Noví podnikatelé proti starým podnikatelům, zahraniční firmy proti italským firmám, italské firmy proti zahraničním firmám, přerozdělení trhů mezi sever a jih za pomoci lobbyistů, úplatných a bezohledných novinářů a justice . Jedním z důsledků boje proti špatné a korupcí prorostlé „staré Itálii“ je Itálie ovládaná a hlavně blokovaná a umrtvená svévůlí soudů a prokurátorů, což pomohlo k dnešnímu úpadku ekonomiky Itálie a rozpadu a nefunkčnosti jejího správního aparátu.

My sami máme dva otřesné případy z podobných akcí, kdy byl socdem ministr financí Svoboda za podivných okolností odsouzen v akci „Liberta“ vyhlášené v rámci akce „Čisté ruce“ Zemanem a uskutečněné Grossem. Akce „Olovo“ proti ministryni Buzkové sice nevyšla, ale zato vyšla akce proti Čunkovi. Tam není dodnes jasné, kdo vyprovokoval anebo zneužil zlou a pomstychtivou ženskou k pokusu ovládnout mediální trh, poškodit Čunka a postupně zničit celou KDU-ČSL, což se povedlo. Tahle strana je na pokraji politické smrti. Jako vítaný vedlejší účinek je politická likvidace dalších nepohodlných lidí, kteří se zajímali, jak to vlastně bylo s tím vyšetřováním Čunka. Lidí, kteří o tomto evidentním politickém zneužití policie proti „ nevyhovujícímu“ politikovi jednali a hledali východisko a snažili se mu zabránit. Takže skončili s označením coby „právní mafie“ vítaném nejen doposud neznámými iniciátory tohoto flagrantního zneužití policie, ale také hyenistickým způsobem zneužitého médii. Z hlediska práva a spravedlnosti je kauza „Čunek“ otřesná záležitost. Ovšem v obráceném gardu, než píší noviny a hlásá ČT. A při níž bylo dokonce zneužito čestné a respektované jméno Cepl. Všechny tyto akce, na kterých se živily a které často provokovaly média, vedly k poškození jak politické morálky, tak ekonomiky ČR a ke znechucení obyvatelstva..

Problém tedy je jak prověřit, jaké je skutečné české ekonomické prostředí, a nikoliv neustálé omílání zpráv typu „jedna paní povídala“. Potom je případně „umravnit“ a nikoli dosáhnout jakési kavárenskými teoretiky prosazované „vyšší a čistější demokracie“. To už jsme zkoušeli. Pod stejnými hesly nastupovali komunisté v roce 1948, havlisté před rozpadem republiky a zelení, tito pseudoekologové, po kterých nám tady zůstal největší ekonomický tunel v dějinách Česka. Jehož hodnota (fotovoltaika, větrníky, zastavení stavby dálnic, zničení Šumavy, biopaliva, znemožnění důkladného řešení záplavových oblastí, splavnost Labe atd.) nás vyjde odhadem na tři biliony korun, To je na tři celé rozpočty ČR. Doslova „ukradené“ peníze které jsme zaplatili a zaplatíme ekopodvodníkům do roku 2020.

Jedno je jasné. Radek John nemá žádnou praxi ani kvalifikaci na řízení takového ministerstva. Jeho vpád na vnitro bude podobný vpádu Rumla a Grosse. Lze se tedy nadít čehokoliv. Jedinou nadějí je snad proklínaný Bárta. Muž s praxí v bezpečnosti a schopný (možná až příliš, ale kdo jsi bez viny, hoď kamenem) podnikatel a organizátor.

Kdo však zná Johna v praxi, ví, že on už dlouhá léta „pracuje“ obklopen aktivními a dychtivými blondýnami, které většinu práce udělají za něj. Blondýny nejsou v politice špatná akvizice. Ale mlaďounké blondýny, z kterých ještě skutečný život nesetřel pel vysokoškolské nevinnosti, na vnitru, to je na pováženou. Ani geniální blondýna - a ne, že by takové nebyly - nedokáže řídit kolos plný hadů a byrokratů a podrazáků zvaný ministerstvo vnitra.

Že by ho skutečně řídil John, na to zapomeňte.

P. S. Dostanou také blondýnky VV na „odchodnou“ 100 milionů jako Stáník Grossů? Ten nadějný a čistý hoch, který přišel na vnitro obdivován novináři, Havlem, eurohujery i „pracujícím lidem“, aby „vymetl nepravosti“?