„Smutno je na tom světě, pánové.“ Těmito slovy končí slavný Nikolaj Vasiljevič Gogol jednu ze svých povídek. Povídka se jmenuje Vyprávění o tom, jak se Ivan Ivanovič rozkmotřil s Ivanem Nikiforovičem.

Pojednává o dvou přátelích, kteří se dostanou z nicotného důvodu do sporu, začnou se nenávidět a soudí se až do smrti. Stejná věta o tom, jak je smutno na tom světě, člověka napadne, když sleduje demisi a odchod Kateřiny Valachové z ministerstva školství.

Asi není daleko od pravdy tvrzení, že resort školství dlouho neměl tak aktivního šéfa či šéfovou. Zvýšení mezd učitelů, vyšší podpora pro začlenění dětí se zdravotním handicapem, povinný poslední rok mateřské školy, kariérní řád učitelů, jednotné přijímací zkoušky na střední školy, přísnější pravidla pro soukromé školy.

To je jenom povrchní výčet reforem, kterými chtěla ministryně změnit jeden z nejdůležitějších systémů veřejné správy. Mnohým se tyto změny složitého systému nelíbily a mnozí experti i rodiče se proti nim emotivně bránili. Něco důležitého se v českém školství přesto dalo do pohybu, s tím souhlasili všichni.

Všechno však skončilo ze stejně nicotného důvodu jako přátelství Ivana Ivanoviče s Ivanem Nikoforovičem. Policie provedla exemplární razii na ministerstvu školství a Fotbalové asociaci, přitom mimo jiné zatkla náměstkyni ministryně Valachové kvůli podezření, že manipulovala s dotacemi pro fotbalisty.

Policie dodnes nevysvětlila, kde došlo k té exemplární loupeži, kde fotbaloví funkcionáři za asistence náměstkyně vyváděli těžké miliony pod záminkou, že opravují tribunu fotbalového týmu z okresního přeboru.

Ministerští úředníci měli z policejního zásahu takový strach, že se báli veřejně vysvětlit, podle jakých kritérií peníze přidělovali. Asi by se leccos v rozhodovacím procesu dalo označit za netransparentní, přesto ze zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu jasně vyplývá, že se ministryně snažila, aby se rozhodovalo průhledněji než dosud.

Kvůli stejným obavám, tedy že policejní vyšetřování náměstkyně včetně nezákonných úniků z vyšetřovacího spisu způsobí velký politický skandál poškozující ČSSD, podala demisi i ministryně, která podle nikoho neměla s případem přímo nic společného.

Premiér Bohuslav Sobotka demisi uvítal a dalo se to pochopit. Jeho konkurent Andrej Babiš označil rozdělování fotbalových dotací za megakorupci a vysvětlovat tváří v tvář policejním raziím, že vlastně o nic nejde, nedávalo velkou naději na úspěch. Tím spíše, že nějaké drobné nesrovnalosti by se tak jako tak našly.

Prezident Miloš Zeman se Valachové celkem logicky zastal a doporučil, ať svou demisi ještě zváží, ministryně však stejně logicky odmítla. Hrát figurku v pozičním souboji mezi premiérem a prezidentem by nebyla perspektivní pozice.

Člověk nemusí mít rád ministryni Valachovou a s jejími snahami změnit vzdělávací systém nemusí souhlasit, stejně však nemůže přehlédnout, jak jsou ve své malichernosti otřesné důvody, kvůli kterým musela položit funkci. Strašlivé bahno malichernosti, řekl by Gogol.