Vrátí-li se člověk po pár dnech z Francie či z Německa do Čech, má zbystřenější zrak a vidí některé různosti a osoby v mnohem ostřejších konturách. To je i případ našeho místopředsedy vlády a ministra financí Andreje Babiše.

Je to člověk, který odmítá dialog, evidentně se mu nikdy nenaučil, neumí naslouchat, otázky ho nezajímají, místo odpovědí přichází na rozhovor s několika naučenými větami, de facto frázemi, které se snaží ve vymezeném čase alespoň třikrát zopakovat.

A vždy jeho slova mají útočný tón: hýčká si své nářky. Je zřejmé, že v takových situacích má zacpané uši a není schopen myslet. Proto mu musí moderátoři skákat do řeči.

Psycholog by nejspíš řekl, že pan Babiš není schopen se zbavit obav či strachu z toho druhého, který mu klade otázky, a proto je agresivní. Účastníci skutečného rozhovoru - když se zbaví zmíněného strachu z partnera - se pak podílejí na tvorbě něčeho, co tu před jejich setkáním nebylo, čili obnovují sami sebe v nějakém novém rámci.

Skutečný dialog začíná vždy od toho druhého, jeho přijetím a opačně. Jinými slovy teprve přes TY se člověk dostane k JÁ.

Tohle se Andrej Babiš nikdy nenaučil nejen v té hluboké, řekněme filozofické formě, ale ani v té běžné, občanské, společenské formě, protože všechny firmy řídil autoritativně sám. A najednou je zaskočen tím, že politika funguje jinak a formy vládnutí se odmítá ostentativně naučit, nezajímají ho.

To je asi hlavní důvod, proč se nedostavuje na schůze parlamentu, které se ho týkají, či proč nepřišel v neděli do Otázek Václava Moravce v České televizi, kde měl šanci obhájit svá jednání i postoje.

Z jeho výrazu, dikce i gest čiší strach, a to je past, do které se Andrej Babiš sám dostal, protože jen logika skutečného vlastního slova, které je obtiskem myšlení a ne produktem PR agentury, může člověka dovést k tomu, že své názory koriguje či si přizná, že se mýlí. V dialogu totiž není nic dáno předem a povede se jen tehdy, když věc, o které se mluví, převládne nad tím, co se říká.

Právě toho Andrej Babiš není schopen a ani o tom možná neví, protože je přesvědčen, že za všech okolností má pravdu on. Důvod, proč si to myslí, je zřejmě prostý: Kdyby neměl pravdu, nebyl by bohatý.

Jenže přiznávat subjektivní pravdivost všem svým pravdám je nejlepší způsob, jak si pravdu vůbec nepřipustit, protože pravda je jen proces, snaha se k ní přiblížit, ale nikdo ji nikdy nemůže vlastnit.

Psáno pro ČRo Plus

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel