Veliké množství lidí, vyslovených laiků i kvalitních politologů, překvapil rázný předvolební finiš původního outsidera, Andreje Babiše. Rodem Slováka, který se významně prosadil v českém byznysu, když vytvořil úspěšný holding Agrofert. Jeho základy pak položil v divokých gründerských časech raného postkomunismu.

Bezesporu poctivou prací hlavně na poli zemědělství a potravinářství vznikl záhy regionální obr, jehož majiteli roste s jídlem chuť. Nedávno také pronikl na trh sdělovacích prostředků, když zakoupil významný vydavatelský dům MAFRA a rozšířil tím své podnikatelské portfolio o zavedené celostátní tituly Mladá fronta či Lidové noviny. O pražském Metru, televizi Óčko a dalších komunikačních nástrojích nemluvě.

Rozšířením svých zájmů o mediální sféru sledoval oligarcha Babiš jakési poučení z krizového vývoje. Zjevně dlouhodobě totiž šilhá též po vládních postech, pročež zřídil partaj ANO 2011. Název téhle strany naznačuje mnohé, je ukazatelem do více stran. Za prvé dost připomíná pojmenování struktury, skrze kterou se prosazoval jiný mediální magnát, slovenský Pavol Rusko. Za druhé je už z letopočtu poznat, že nebyla úspěšná hned od počátku. Chyběla jí podpora sedmé velmoci.

Ale samozřejmě nejenom to. Babiš zprvu vystupoval stylem tvrdého "bosse", hrubě překřikoval spoludiskutéry, měl hodně neučesanou mluvu, prostě choval se jako chrapoun. Načež pochopil, že musí do projektu více investovat. Personálně posílené straně pořádně ulevil v informačním prostoru, třebaže příslušné redakce přísahají na svatý grál profesní nezávislosti. I kdyby snad ano, autocenzura musí konat pravé divy. Speciálně když majitel konkurenčního podniku jménem Economia, čistě náhodou rovněž miliardář s politickými zájmy, před pár dny vyrazil na dlažbu zhruba 100 zaměstnanců. Což je v omezeném metropolitním prostředí skutečná darda.

Co se potom týká kádrů, jež řekly své "ANO", je snadno poznat, že rozjetý boháč nešetřil. Do sestavy mu přibyla drahá jména. Někdejší vedoucí Stálé mise České republiky při Evropské unii Pavel Telička, bývalý rektor brněnské Masarykovy univerzity a senátor Jiří Zlatuška nebo známý komentátor Martin Komárek (syn zesnulého ekonoma Valtra Komárka), který v minulosti kritizoval jak svého nynějšího chlebodárce, tak novináře s politickými ambicemi…

Andrej Babiš měl kdysi prohlásit, že sám by byl špatným politikem. Nejspíš změnil názor, k čemuž mu pomáhají vysoce kvalitní poradci z jisté novosvětské agentury. Jejich pomoc mimo jiné ocenili Silvio Berlusconi či Jiří Paroubek. Celkový obraz projektu se podstatně zlepšil, nabyl profesionality a přes neustávající dryáčnictví má vlastně zaručená křesla ve Sněmovně. Zrodily se dokonce průzkumy veřejné mínky, jež mu anoncují spolu s komunisty druhé místo, hned po sociální demokracii. Nicméně mezi odborníky převažuje názor, že i tady může hrát svou pádnou roli neviditelná dlaň plná tučných peněz…

Vzestupný trend hnutí ANO 2011, vedeného "lidovým miliardářem" (možná převrstvujícím "lidového knížete"), nicméně existuje. Hodně tomu napomáhá úpadek standardních pravicových formací, najmě Občanské demokratické strany (ODS). Trapně umírajícího titána. Místo po něm, jako ve správné džungli, amébovitě využívá inkriminovaný podnikatelský projekt. Jehož oficiální hodnotová profilace je záměrně mlživá, opřená o plané sliby napravování "bordelu" buřinkou pana Tau. Každopádně vzniká značně pikantní možnost, že se lídrem pravice v Čechách stane bývalý člen KSČ a třeba i spolupracovník StB.

Babišovy pravé cíle se dají vyvozovat výhradně mezi řádky, takže se mnoha lidem skýtá příležitost hlasovat zase pro subjekt, do něhož promítnou své politicky naivní já. Už to někdo napsal: "Andrej Babiš – skvrn a špíny se zbavíš."

Takové uvažování již přeci přivedlo do dolní komory politickou divizi bezpečnostní agentury, dnes skoro zaniklé Věci veřejné, co svými křečemi napomohly destabilizaci stranického života. Takové uvažování přivede do Parlamentu jednoho z nejvýraznějších polistopadových kapitalistů. Náprava poměrů zaručena. Snadno a rychle!

Článek je rozšířením komentáře, který publikoval slovenský deník Pravda